Archív

Monthly Archives: Březen 2013

b3tards.comČeská nezávislá hudební scéna si po přelomu tisíciletí zažila několik let stagnace, co se hledání nových cest a inteligentní sociální kritiky týče. V poslední době, snad nakopnuta světovou ekonomickou krizí, se však opět hlásí ke slovu a v hodnocení sociální situace je stále nemilosrdnější. Nejposlednějším objevem, jen několik dní starým je tajemná Nicky Tučková. Její jediný videoklip RICH BOY se za několik hodin rozšířil do všech končin českého facebooku, což je vzhledem k jeho experimentálnosti dosti překvapivý fenomén.

Performerka se v tomto klipu stylizuje do podoby zcela odporného stvoření, jakési fasády člověka bez reálného duchovního obsahu. Sama se stává zrcadlem pokřivených hodnot, které přivedly současný euroamerický kulturní okruh do hluboké krize morální, ekonomické i estetické. Již samotný název písně naznačuje, kterak hamižnost a mamon zvolna vytlačily jakékoli jiné hodnoty. Protagonistka se nechce stát bohatou za nějakým účelem, touží po bohatství pro bohatství samotné. Peníze jsou pro ni však striktně oddělené od práce (jak zjistíme ve větě „I don’t wanna work I wanna eat pork“. Zde také symbolickým propojením mamonu a pojídání masa nabádá k alternativě veganství či vegetariánství), dívka touží zbohatnout bez vlastního přičinění pouze tím, že naváže milostný vztah s bohatým mužem. Lze si snad představit lepší vyobrazení petrifikovaných genderových stereotypů, které se naší společnosti i přes hned několik feministických revolucí drží jako klíště? Za splnění snu o bohatství dívka nabízí pouze své tělo. Ve videoklipu se několikrát objevuje motiv takzvaného „zkrášlování,“ tedy procedur proměny vlastního těla k obrazu popkulturního ideálu diktovaného módním a kosmetickým průmyslem. Na ten je upomínáno nejen symbolicky pózováním před kamerou ve vysoce erotizovaných polohách, ale také explicitně ve větě „I wanna be like Agáta Hanychová.“ Vzhled je vedle akumulace kapitálu jedinou manifestovanou hodnotou a chvílemi jakoby splývaly v jedno. Nelze zde přehlédnout, že Nicky zde vychází z koncepce „spektáklu“ francouzského situacionisty Guyho Deborda. Drsná Tučková však neklouže po povrchu a ukazuje nám, kterak spektakulární hodnocení ideí prostupuje nejen naše osobní životy, ale také vrcholnou politiku: „I have big tits and I like politics but not Zemana, better is Obama“. Ve společnosti, kde je obraz více než obsah a „vypadat“ je mnohem důležitější než „být,“ nemá starý ošklivý politik šanci v porovnání s mladým usměvavým mulatem, jehož každé slovo a každé gesto je pečlivě připraveno profesionálními image makery. Z politické preference jako takové se navíc stává pouhý fetiš zde postavený na roveň velkých ňader.

Až potud se snad neškolenému oku může zdát, že klip je pouze přitakáním výše zmíněným hodnotám, aby k takové miskoncepci nedošlo, zpracovala Nicky hudební stránku jako radikální subverzi proti standardům západní populární hudby. Zatímco hudební podklad harmonicky přesně kopíruje průmyslový standard repetitivní čtyřakordové kadence v písňové formě, užitím nekvalitních elektronických nástrojů poukazuje na jeho lacinost. Subverze je ukrytá v melodii zpěvu, která se přísně drží atonálních disharmonií. Zpěv jakoby brutálně znásilňoval podklad. Pro srovnání bych zde uvedl módu anarchofeministického punkového hnutí Riot Grrrls, pro kterou je charakteristické, že jsou původně zcela konformní kusy oděvu záměrně potrhány, počmárány, či jinak destruovány a tím naplněny novými významy. Tomuto principu kulturní vědci říkají „brikoláž“ (viz např. Hebdige, D. – Subkultura a styl;1979). U Nicky můžeme sledovat brikoláž hudební a módu Riot Grrrls jsem neuvědl náhodou; Nickyina práce s průmyslovým standardem hudebního podkladu je vlastně doslovným překladem jejich vizuálu do jazyka hudby. Volba anglického jazyka v textu odkazuje na pseudokoloniální kulturní dominanci Spojených států, která v současnosti již dalece přesahuje euroamerický prostor a stává se fenoménem takřka globálním. Výrazné zdůraznění české výslovnosti je však zdviženým prstem – ne každá kultura je s americkou vnitřně kompatibilní a jejich násilnou fúzí může dojít k destrukci obou. Uchu odporná „Czenglish“ toho má být důkazem.

Celkově myslím, že si videoklip zaslouží plné hodnocení za schopnost na nejpalčivější problémy současnosti nejen upozornit, ale najít mezi nimi často překvapivé souvislosti, také však za neskutečnou odvahu k experimentům po stránce formální.

Nicky Tučková – RICH BOY

3.11.2013

hodnocení: 10/10