5 logických klamů, kvůli kterým se pletete víc, než si myslíte

Poté, co můj poslední překlad z cracked.com sklidil až nečekaný ohlas, rozhodl jsem se přeložit další článek, který považuji za neméně zásadní. Vlastně si myslím, že by si ho měl přečíst každý internetový diskutér, někteří minimálně dvakrát denně. Příznivcům doslovných překladů se musím omluvit, že jsem zde pro větší srozumitelnost českému čtenáři nahradil některé u nás méně známé příklady z americké politiky analogiemi tuzemskými. Pokud vás to dráždí, přečtěte si raději originál. Přeji příjemné počtení.

Autoři , redakce CRACKED

Překlad: Bořivoj Filip

Ruku v ruce s rozmachem internetu přišla také nová doba neskutečně přiblblých hádek. V dnešní době už nemůžete napsat článek o tom, že se narodila zdravá paterčata, aniž byste vyvolali zuřivou rasistickou debatu v diskusi. Každý je dnes expertem na všechno.

Člověk však by řekl, že jak se prodíráme všemi těmi různými náhledy a názory na významné události, stáváme se chytřejšími a informovanějšími. Bohužel jsou naše mozky už od výrobce nastavené tak, že s každou takovou debatou naopak hloupneme a zatvrzujeme se ve své hlouposti. Tak například…

#5. Nejsme naprogramovaní k hledání „pravdy“, potřebujeme „vyhrát“ za každou cenu

Vzpomeňte si, kdy jste posledně narazili na kolegu nebo příbuzného, který je stále přesvědčen, že Romové nemusí platit za léky v lékárnách, nebo že otec Karla Schwarzenberga byl neonacista. Když jste jim ukázali důkazy, že se jejich konspirační teorie pletou, zařadili zpátečku? Zjevil se jim ve tváři výraz náhlého uvědomění a řekli „No ty vole…pokud tohle není pravda, možná jsou špatná i jiná „fakta“ na kterých jsem dosud stavěl svá alternativní přesvědčení. Děkuji ti, milý cizinče, za to, že jsi mne a celou mou politickou filosofii opět uvedl na správnou cestu!“

Něco takového se za celou historii lidské komunikace nestalo ani jednou. Ať už je to politik, jehož stanovisko bylo vyvráceno, nebo konspirační teoretik, jehož šílenství bylo jednoznačně prokázáno, první co udělá je, že jak slepice po flusu skočí po další konspirační teorii, která mu kryje záda. Bude za své stanovisko bojovat až do úmoru, i když bylo jasně prokázáno za lživé. Na celém tom procesu je nejdivnější, že právě neochota opustit prokazatelně lživý argument, je dost možná hlavním důvodem, proč člověk vynalezl hádku.

„OK, uznávám, Karel nemá šest rukou. Pořád je možné, že umí plivat kyselinu“

Věda:

Říká se tomu argumentativní teorie myšlení. Ta tvrdí, že se člověk nenaučil klást otázky a nabízet odpovědi za účelem nalezení universální pravdy, že šlo spíše o nástroj, jak získat nad ostatními převahu. Přesně tak, podle ní se samotné myšlení vyvinulo za účelem šikany ostatních, abychom získali, co chceme. Takto to vysvětluje její zastánce:

Podle Huga Merciera, společně s Danem Sperberem spoluautora tohoto vědeckého článku „Úkolem rozumu není pomoci nám dosáhnout lepších stanovisek a lépe se rozhodovat. Šlo čistě o sociální fenomén, jehož účelem je pomoci nám přesvědčovat ostatní a být opatrní, když se ostatní snaží přesvědčit nás. O pravdu nebo přesnost vůbec nešlo.“

Tato tvrzení dokládají badatelé tím, že i přes tisíce let neustálých hádek kolem ohně tyhle očividné nedostatky v naší logice stále existují. Proč je evoluce prostě nevykopla? Jejich odpověď zní, že tato kognitivní nedostatky jsou naopak přizpůsobením se systému, který funguje dokonale, děkujeme mockrát. Naší evoluční potřebou je vítězit, i když to znamená se naprosto nelogicky a přesto s hrdostí mýlit.

„Čumte, kluci, Pepa našel na netu něco jménem ProtiProud“

Přesně tak, děcka, bejt zmrd je evoluční výhoda.

Takže si při příští hádce vzpomeňte, že…

Tohle děláte taky. Pokud jste lidskými bytostmi, vzešli jste z dlouhého rodu lidí, kteří znovu a znovu slavili triumf jen díky tomu, že ignorovali fakta, která by mohla vyvrátit jejich názor. Takže až budete příště zoufale googlovat fakta, která by podpořila váš úhel pohledu a nebudete schopni najít ani jednen, přestaňte. Schválně jestli se vám podaří trochu přibrzdit a nahlas si říci „Ale počkat… Pokud je všechno, čím se snažím podpořit svůj argument, blbost, pak je možné, že i ten argument samotný je blbost.“

„Ale pokud prezident Zeman nepojídá malé děti, jaký má můj život vůbec smysl?

Bude to těžší, než si myslíte. V dobách, kdy evoluce stále tesala váš mozek, znamenalo uznání vlastní chyby jednosměrnou evoluční jízdenku do království vymření. Dnes je schopnost uznat vlastní chybu tou nejlepší dovedností vůbec, pokud si chcete udržet manželství.

#4. Naše mozky nechápou pravděpodobnost

Znáte někoho, kdo spí s nabitou puškou pod polštářem pro případ, že by se banda německých teroristů rozhodla vpadnout do jeho bytu a unést jeho rodinu?

Pokud se na něj rozhodnete hodit hromadu statistik (třeba že žije na poklidném předměstí Prahy, kde za posledních 40 let došlo všeho všudy k jedné vraždě a že je statisticky mnohem pravděpodobnější, že ho zabije neopatrná manipulace se zbraní, než ze se mu podaří ubránit se zločinu, nebo že loni bylo víc lidí zabito úderem blesku, než případů, kdy ozbrojený občan zabil pachatele při činu), na jeho názoru to nic nezmění. Naopak vám odvypráví příběh z novin o chlápkovi, který jen díky své věrné brokovnici odradil toho padoucha ze Smrtonosné pasti jednou pro vždy. Tento jediný zářný příklad v jeho očích přebije jakoukoli statistiku nebo pravděpodobnost.

A taky zombíky…

A teď hurá do světa politiky. Válka s terorismem stála dosud Spojené státy 1,3 bilionů dolarů (cca. 26 bilionů korun), což byla reakce na přibližně 14 000 obětí mezinárodního terorismu mezi lety 1975 a 2003. To je více než 90 miliónů dolarů (1,8 miliard Kč) utracených za každého mrtvého.

Když poukážete na to, že by tyto peníze našly lepší využití v prevenci pracovních nehod v průmyslu (jimž v USA každý rok padne za oběť dvakrát více lidí než při útocích 11. září), nebo ještě lépe do výzkumu léků na rakovinu (ekvivalent dvou set útoků na WTC každý rok), v odpověď vám zazní „Řekni to obětem teroristických útoků, ty zasranej pseudohumanisto!“

„Proč nenávidíš orly?“

Věda:

Říká se tomu zanedbání pravděpodobnosti. Naše mozky jsou skvělé v hromadě věcí. Propočet pravděpodobnosti není jedna z nich. Tenhle klam zabarvuje každou hádku, kterou jste kdy vedli, od výše daní až po ten případ, kdy váš kamarád očividně podváděl při házení mincí.

Při tomto experimentu s elektrickými šoky (pravděpodobně vedeného doktorem Orfanikem) vědci zjistili, že jsou lidé ochotni zaplatit až 20 dolarů, aby se vyhnuli 99% pravděpodobnosti elektrošoku. To zní rozumně, stejní účastníci však byli také schopní zaplatit 7 dolarů, aby odvrátili minimální 1% pravděpodobnost stejného šoku. Ukázalo se, že subjekty měly jen vágní představu o com, co pravděpodobnosti 99% nebo 1% vůbec znamenají, jediné, na co mysleli, byla hrozba šoku.

Není žádným překvapením, že nám tohle nejde, celý koncept pravděpodobnosti je relativně nový. Naši předkové při setkání s medvědem nepotřebovali znát pravděpodobnost, že na nás skutečně zaútočí. Stačilo jim vědět, že nechtějí být sežráni. Naše mozky nejsou stavěné na to, aby instinktivně rozuměly rovnici komplikovanější než „medvěd = zdrhej“

Hodil by se i koeficient posrání kalhot

Tohle fungovalo lovcům a sběračům, kterým nešlo o nic jiného, než neskončit jako táta na jídelníčku medvědů, řízení státu nebo ekonomiky je ale bohužel komplikovanější proces a my se od módu „Medvěd=zdrhej“ stejně nedokážeme odpoutat.

Odborníci poukazují na to, že čím silnější emoce se k nepravděpodobné události pojí, tím spíš ignorujeme, jak nepravděpodobná je. A proto kdykoli někdo řekne „Je velmi nepravděpodobné, že tvé dítě sežere medvěd, ty medvědí pasti za barákem jsou zbytečné a sousedovic děti už kvůli nim přišly o všechny končetiny,“ odpověď bude vždy a všude znít „Jasný, promluvíme si, až medvěd sežere tvoje dítě!“

Takže si při příští hádce vzpomeňte, že…

Opět, dělá to každý. Rozdíl je jen v tom, které téma je pro nás tak nabité emocemi, že pro ně rádi vyhodíme pravděpodobnost z okna.

„Do hajzlu s matikou, já jsem si JISTEJ, že nám chce zahradník ukrást děti“

Hele, my moc dobře víme, že na sebe lidi nepřestanou řvát na protestech, aby si v klidu sedli a propočítali si to. Jen vás prosíme, abyste se zhluboka nadechli a dvakrát se rozmysleli, než příště někomu řeknete: „Ty budeš mluvit jinak, až se to stane tobě nebo tvé rodině!“

#3. Jsme přesvědčení, že nám jde každý po krku

Pokud se ve světě už trochu vyznáte, asi víte, že nemůžete věřit nikomu. To je taky naše omluva pro používání podezřelých taktik nebo přímo podpásovek, když chceme vyhrát hádku. Věříme, že ten druhý dělá mnohem horší věci.

„Tak dobře, uznám, že nebe je modré, pokud ty uznáš, že přistání na měsíci zinscenoval rozmražený Walt Disney“

Svět je tak přecpaný skrytými zájmy a stupidními ideologiemi, že musíme udělat vše, co je v našich silách pro to, abychom je odhalili. A „vše, co je v našich silách“ je často krycí název pro lhaní.

Věda:

Vzpomeňte si na všechny lidi, se kterými jste za poslední měsíc nesouhlasili. O kolika z nich si myslíte, že vám záměrně lhali? Podle výzkumů takřka určitě ve svém odhadu přestřelujete. Říká se tomu propast v důvěře a vylézá na povrch kdykoli máme odhadnout, nakolik můžeme někomu důvěřovat. V jedné studii obdržel každý účastník 7,5 dolaru a na základě krátkých videí jiných lidí se rozhodoval, jestli by jim je svěřil. Pointou bylo, že pokud se oba rozhodli druhému důvěřovat, balík narostl na 30 dolarů, účastníci pak byli dotazováni, zda věří, že se s nimi ten druhý rozdělí o výhru rovným dílem. Výsledky studie ukázaly, že účastníci projevili důvěru pouhým 52% procentům lidí z videozáznamů, když však došlo na to se skutečně rozdělit, učinilo tak 80% lidí. Při dotazování tedy účastníci považovali svět za téměř dvakrát zkaženější, než ve skutečnosti je.

„Většina spolužáků z hodin matematické analýzy by byla schopná mě podříznout pro získání výhodného menu“

Jak ukazuje jiná studie, problém je v tom, že ve chvíli, kdy usoudíte, že vám někdo lhal, většinou už nezjistíte, zda jste mu nekřivdili. Prostě odejdete a tiše si pogratulujete, že dokážete vyčenichat léčku na míle daleko.

„Proč sakra opustil zemi? Myslel jsem, že miluje párty s překvapením, poker a soudcování v soutěžích ve felaci“

Už v sedmi letech věku začínáme ostatní podezírat z podrazů a postranních úmyslů a od té chvíle už nikdy nemusíme prohrát jedinou hádkou. Jde o to, že pokud ihned usoudíme, že nám ten druhý lže, i ty nejlepší argumenty pro nás budou jen důkazem, že ten člověk je opravdu dobrý lhář. Takhle funguje rasismus, sexismus a jiné druhy diskriminace; jakmile usoudíme, že na vině je barva kůže, je skoro nemožné nás přesvědčit o opaku, nehledě na to, jak šílený je scénář.

„Bílé auto už si od vás nikdy nekoupím, pane Špinavej Joe, pořád vybuchují. Nemáte ten model v jiné barvě?“

Z toho také pochází tvrzení jako „pravičáci si ve skutečnosti nemyslí, že je potřeba šetřit ve veřejných financích, jen se snaží sedřít potřebné o poslední halíř!“ nebo „levičáci si ve skutečnosti nemyslí, že by měl stát víc podporovat chudé, ve skutečnosti jen závidí těm bohatým a snaží se je potrestat za jejich úspěch!“ Je nemožné si vzít něco z konversace s někým, koho máte za lháře. Čím víc hádek začnete s těmi prolhanými extrémisty na druhé straně barikády, čím víc víte o jejich lžích, tím rychleji se váš mozek vypne, když začnou mluvit.

Takže si při příští hádce vzpomeňte, že…

Podporovali jste v prezidentské volbě Karla? Neštvalo vás, že podle odpůrců jste jen sloužili zájmům církve a německé šlechty restituovat celou naši zem, naprosto zmanipulováni důkladnou mediálně kulturní lobby?

Podporovali jste Miloše? Neštvalo vás, že podle odpůrců jste kvůli vlastní nevzdělanosti a omezenosti jen posloužili našemu návratu do ruského protektorátu a zájmům bývalých komunistických pohlavárů?

Nezáleží na tom, na jaké jste straně, tu hru už jste hráli a jejím jediným účelem je dát vám výmluvu, proč ignorovat všechno, co vám váš protivník řekne. Každé jejich slovo považujete za lež, oni si o vás myslí totéž, tak proč se spolu vůbec bavíte? Opravdu si nedokážete představit nedělní oběd bez té nepříjemné a tíživé atmosféry?

Buďto si přiznejte, že i ten druhý věří, že to, co říká, je pravda, nebo si raději pokecejte o sportu.

„Na mě je lakros příliš socialistický.“

#2 Máme v sobě zakódovaný dvojí metr

Tady je dobrý způsob, jak si zkazit odpoledne, projeďte si internet a najděte diskusi, ve které se řeší obézní lidé. (jako tahle nebo tahle) Pohodlně se usaďte a sledujte dav lidí řvoucích, jak neskutečně snadný je zhubnout a jak neuvěřitelně línej člověk musí bejt, aby tolik přibral. Konečným verdiktem bude, že tloušťka je v podstatě morálním selháním a znakem zlé a nechutné lidské bytosti. Někdy to dochází až k zuřivosti a násilí namířeném proti obézním ve skutečném životě – jsou jednou z posledních skupin, které je společensky přijatelné otevřeně nenávidět.

Ve východní Evropě je legální jejich odstřel, když se přemnoží.

Ale zkuste si vzít jednoho z těch lidí a použít stejnou logiku ohledně jeho slabostí:

Máš problém vyjít se svým platem? Já nechápu, jak línej člověk musí bejt, aby nezbohatl. Prostě běž ven a vydělej peníze!“

Nemáš přítelkyni? Musíš bejt opravdu hodně nespolečenskej kretén, pokud se ti nepodařilo navázat vztah se skvělou ženou. Copak nemůžeš prostě vstát a bejt pohledným, charismatickým a originálním člověkem?“

„Vážně, kámo, prostě přestaň mít mikropenis“

Problém s alkoholem? S cigaretama? Nebo s trávou? Zkoušel jsi s tím prostě přestat?“

Trpíš depresemi a úzkostí? Zkoušel jsi jimi netrpět?“

Nyní sledujte, jak vyplivnou desetitisíce polehčujících okolností ohledně svých problémů (ekonomika stagnuje, ženy jsou krávy, jsem závislý), aniž by byli ochotní si uvědomit, že obezita má podobné příčiny.

„Můj nutkavý, život ohrožující zlozvyk je úplně jiný než přejídání. Tak například je mnohem víc sexy.“

Věda:

Říkáme tomu základní atribuční chyba.

Je to universální myšlenkový proces, který nám našeptává, že pokud jiní lidé selhají, je to kvůli tomu, že jsou hloupí nebo zlí. Pokud ale selžeme my, na vině jsou nepříznivé okolnosti. Tak třeba když kolega dorazí do práce dokonale sjetej meskalinem, je to protože je to nezvladatelný peyotlový maniak. Ale když vy dorazíte do práce na meskalinu, je to kvůli tomu, že jste píchli pneumatiku a potřebovali jste se trochu rozveselit.

Při vysvětlení se tenhle proces zdá jako samozřejmost – prostě nám chybí informace o kontextu, ve kterém to jiní lidé zmrvili, takže dosadíme svůj vlastní. Pokud jsme nikdy nebyli tlustí, usoudíme, že tlustí lidé pociťují hlad stejně jako my, že jejich metabolismus funguje stejně jako náš, že mají stejnou výchovu, že mají stejné množství času na cvičení jako my. Máme pocit, že jsme na počátku oba stáli na stejném rozcestí a lišíme se jen v tom, že jeden z nás se rozhodl jíst víc koblih.

Ve skutečnosti je to samozřejmě tak, že každý z nás šel po úplně jiné cestě. Předpoklad, že okolnosti každého života jsou stejné, je tak hloupý, že skoro hraničí se šílenstvím, přesto to děláme všichni a pořád. Politici a podnikatelé jsou pak schopní se posmívat nezaměstnaným za jejich lenost, přestože jim jejich vlastní data ukazují, že na každé volné pracovní místo připadá čtrnáct nezaměstnaných. „Já to nechápu, proč se prostě všichni nestanete velkopodnikateli a senátory jako já?“

Takže si při příští hádce vzpomeňte, že…

Na chvilku se odpoutejme od politických debat s vaším šíleným učitelem pracovních činností. Pokud se tohoto předsudku nedokážete zbavit při komunikaci se svou milovanou polovičkou, je to dobrý znak toho, že váš vztah umírá. Pokud jste vy neumyl nádobí, bylo to protože jste byl zavalen prací, pokud zapomněla ona, je to tím, že na to kašle. Pokud se přistihnete, že vnímáte všechna partnerova nebo partnerčina vysvětlení jako „výmluvy,“ nacházíte se na šikmé ploše, ze které se málokterý vztah dokáže vyhrabat.

„Dnes ráno jsi nevynesl smetí. Mám to brát tak, že už mě nemiluješ?“

#1. Když máme svůj názor, nenecháme se zblbnout fakty

V ideálním světě by to vypadalo asi takhle: Vy a váš kamarád máte rozdílné názory na nějakou zásadní otázku. Když se vaše debata dostane do slepé uličky, vytáhnete informaci tak precizní, tak přesvědčivou, tak perfektní, že váš kamarád ihned otočí o 180 stupňů a dá vám za pravdu. S výskokem si plácnete a jdete řešit něco jiného.

Tohle se vám možná už stalo, v případě, že šlo o téma, ve kterém nebyl ani jeden z vás nijak zvlášť zainteresován. Ale pokud jde o nějaké emocionálně nabité téma jako třeba potraty? Bůh s vámi.

Zakrytí úst je prvním krokem každého úspěšného dialogu.

Věda:

Pojďme se na chvilku vrátit zase na začátek k té teorii, že účelem hádek není šíření správných informací, ale verbální šikana. Z toho vyplývá, že existují dva různé důvody, proč se s vámi někdo pouští do hádky: buďto vás opravdu chtějí navést ke správnému názoru, nebo se jen snaží nad vámi zajistit převahu, aby v kmeni (nebo v práci, nebo na internetové fóru) snížili váš status a zvýšili tak svůj vlastní. Z toho vyplývá, že opozice je vždy lákavá z důvodů, které s tématem samotným nikterak nesouvisí.

Mimo to mají lidé na odlišných stranách tendenci se vnímat a prezentovat jako týmy a každý chce být součástí týmu. Vzpomínáte na všechny ty nezletilé (a tedy nezpůsobilé volit) fanatické zastánce a zastánkyně Karla, kteří do té doby nikdy neprojevili o politiku ani ten nejokrajovější zájem? Máte ve svém okolí nadšené sparťany nebo slávisty, kteří ve skutečnosti fotbal nesledují? Mimopražské milovníky i odpůrce Kaplického knihovny? I když se nás téma vůbec netýká, je neskutečně lákavé se do věci vložit – už pro ten pocit být součástí týmu, bok po boku bojovat za společnou věc. A je vždycky bolestné tým opouštět a přecházet na druhou stranu.

„Udělal jsem ze sebe blbce na internetu. Nevidím jinou možnost.“

A proto existuje konfirmační zkreslení. Když čteme články, které podporují naše názory, hodíme je do kolonky „hej, v tomhle jsem měl pravdu!“ Naopak články, které naším představám odporují, se snažíme znemožnit. Důvod si když tak vymyslíme, třeba že jsou jen součástí placené propagandy odpůrců, že je zdroj zkreslený nebo neinformovaný – cokoli, co nám zajistí, že kolonka „v tomhle jsem se pletl“ zůstane navždy prázdná.

Jedna parta výzkumníků připojila účastníky výzkumu na magnetickou resonanci a dala jim přečíst článek o nějaké neskutečné blbosti, kterou jejich oblíbený prezidentský kandidát vypustil z úst. Části mozku odpovědné za logické myšlení zůstaly zticha, zatímco emocionální části se rozjely na plné obrátky. Účastníci nehodnotili článek na základě logických důsledků pro své názory, ale na základě sociálně-emocionálních následků toho, že se pletli.

„Já ten Demagog.cz snad roztřískám!“

Teprve potom, když mozek usoudil, že přijetí tohoto článku by čtenáři způsobilo bolest a ponížení, řekl logické části „Hele, zkus vymyslet nějakej způsob, jak použít ty svoje logický tentononcy k odstranění tý bolesti.“ Testovací subjekty si pravděpodobně hned ten večer šly od srdce zanadávat do hospody, jak jsou ty zasraný novináři proti jejich kandidátům zaujatý.

Takže si při příští hádce vzpomeňte, že…

No, nevzpomenete si. Váš mozek je pevně nastavený tak, aby vám nedovolil svá stanoviska přehodnotit. V době internetu je to ještě horší, protože vaše politické názory jsou rozházené po celém Facebooku a hromadě různých diskusí. Změnit názor by znamenalo všechno to popřít, znamenalo by to zklamat svůj tým. Každý kousek vaší psychologie s tím bude bojovat.

Díky technologickému pokroku se nyní můžeme mýlit navěky.

Díky technologickému pokroku se nyní můžeme mýlit navěky a to hned v několika úrovních.

A co je na tom nejděsivější? Tenhle klam nejenže zabraňuje tomu magorovi, který pořád dokola a dokola předpovídá konec světa, konečně si přiznat, že mele hovadiny. Stejný klam pohání všechny politiky a tedy i celou naší zem, celý svět. Spěte sladce, drazí voliči! Evoluce pracuje proti nám…

Reklamy
71 comments
  1. Tonda Novák said:

    Hezky přeloženo Filipe,

    ovšem moc nesouhlasím se zmiňovaným závěrem výzkumu o elektrošocích – „Ukázalo se, že subjekty měly jen vágní představu o tom, co pravděpodobnosti 99% nebo 1% vůbec znamenají…“. Odkazovaný paper jsem sice nečetl, ale většinou se v takových případech nejedná o to, že by lidé nedokázali interpretovat pst. jevů, ale jedná se o takzvanou utilitu peněz – http://en.wikipedia.org/wiki/Risk_aversion#Utility_of_money . Kdyby mi hrozilo uříznutí nohy s pst. 0.01, tak utilita peněz v tu chvíli bude zcela jiná vzhledem k (možným) fatálním následkům 🙂

    • Problém tam je, že pokud by ti uříznutí nohy hrozilo s pst 0.99, tak jsi ochotný zaplatit 99x více (a možná ještě násobně více), aby ti nehrozilo.
      Tady ta korelace ale nefunguje. Pomiňme, že jim nehrozí trvalé poškození. Ale stále, to, že jsou schopni zaplatit třikrát méně za pravděpodobnost 99x nižší je prostě neodpovídající. Za sebe mohu říct, že i s přihlédnutím k nějaké hrozbě té věci jsou jen dva logické přístupy. Buď zaplatím u obou stejně, abych měl u obou jistotu, že se vyhnu následku (ale to pak musí být zadáno). Nebo, pokud si mohu zvolit částku, by ta částka měla korelovat s nebezpečím. Za mě můžu říct, že pokud bych šel do dvaceti dolarů u pst. 0.99, tak do pst 0.01 nedám víc jak dolar, to prostě nedává smysl.

      • Pavel S. said:

        Napadá mě, že na podobném principu funguje pojištění. Kolik z nás si rádo zaplatí 200 Kč za cestovní pojištění na týden, i když se nám nikdy nic nestalo? Nebylo by logičtější zaplatit půl milionu až ve chvíli, kdy pro nás v Alpách poletí vrtulník? Kdo z vás, kteří věříte, že máte nad pravděpodobností převahu, se takhle fakt chová?

      • xyz said:

        Pavel S.: Kdo má na účtě půl milionu, který může postrádat, nebo kdo si může dovolit se v případě nehody zadlužit? (Ano, zveličuju pravděpodobnost 🙂 )

    • Mně se zdá, že vlastně mluvíš přesně o tomtéž, jako autoři článku (i v závěrech se vlastně shodujete) a rozdíl je jen v tom, že oni zvolili přístup psychologický a ty ekonomický…

    • Jenže jestli mi trochu zabrní prsty v 99% nebo v 1% je dost velký rozdíl. Pokud v 99%, tak je to už jen taková drobná patálie, na kterou jsem zvyklý. Pokud v 1%, tak to bude nejspíš věc, ze které mám strach.

  2. sdfasdf said:

    diskusie na internetu su aj tak vacsinou sranda
    nic nezmenia

  3. sdfasdf said:

    mimochodom je to preto, ze na internete diskutuju ludia neuspesni v reale
    cize ludia neschopni nieco zmenit vo svete
    skoda casu sa zaoberat internetovymi diskusiami a internetovymi ludmi a internetovymi fenomenmi 🙂

    • hugo dugo said:

      …napísal človek, ktorý sa práve zapojil do internetovej diskusie 😉

    • Zenon30 said:

      Neviem podla coho sa hodnoti uspesnost v reale, kedze ludia mozu mat uplne rozdielne hodnoty, ale napriklad mnohym introvertom, ako som ja, internet urcite vyhovuje omnoho viac. Na internete sa stiera rozdiel v tom, kto ma silnejsi hlas, kto je drzejsi, kto toho druheho proste prekrici. Neda sa tu ani skakat do reci. A okrem toho, mozes presne citovat, kto co napisal, pretoze v realnej diskusii su ludia schopni popriet nieco, co pred minutou povedali. Nevyhodou je zase absencia vyrazov tvare, intonacia a pod., takze obcas niekto nepochopi nejaky vtip, ci ironiu. Ale celkovo myslim, ze to tu ma viac vyhod, ako nevyhod.

    • Zenon30 said:

      Mimochodom, aj na internete mozes menit „nieco vo svete“, pretoze svojimi myslienkami mozes ovplyvnovat a aj ovplyvnujes dalsich ludi, ktori mozno nieco zmenia. Nemusis prave ty vyskocit a nieco fyzicky menit. Co keby si bol trebars na voziku? Mas sa potom rovno odstrelit, lebo nic nezmenis? Nie, internet je uzasny vynalez a dava prilezitost prejavit sa aj ludom, ktori maju inak obmedzene moznosti (nemusia to byt len ti na voziku, ludia mavaju aj okom neviditelne hendikepy). Na druhej strane, nemoze kazdy clovek menit svet. Vies si predstavit tie konflikty zaujmov, keby kazdy chcel aktivne nieco menit, ale pritom kazdy inak? To by bola katastrofa. Ved nam staci uz to male percento tzv. „uspesnych“, roznych vodcov, manipulatorov, dobyvatelov, atd. Potrebujeme aj plno obycajnych a „neviditelnych“ ludi, ktori nam kazdy den napeču chlieb, odvezu smetie, zabezpecia pitnu vodu, atd.
      Inak, zda sa, ze si si z tohto clanku prilis vela nevzal. Skus sa vratit napriklad k tej casti s tučnymi ludmi 😉

  4. Inkvizitor said:

    Technická poznámka: Karel VI. Schwarzenberg skutečně nemohl být dost dobře neonacistou, protože v době, kdy se neonacismus formoval, byl již starším pánem. Pravdou ovšem je, že byl fašistou – ovšem v době, kdy to ještě nemělo jiné negativní konotace než jaké mají jiné formy akcentovaného vlastenectví akcentované víceméně verbálním antisemitismem (Vlajka). Hnutí opustil až poté, co byl navržen v roce 1938 na post prezidenta. To jen že bych byl s přirovnáními mnohem opatrnější, protože člověk velmi snadno šlápne vedle. Z dnešního pohledu (což je hrubě chybný leč oblíbený způsob /des/interpretace historie) by si nejspíše označení neonacista zasloužil, z pohledu První republiky se však o žádný extrémismus nejednalo a tedy si žádné takové označení „nezaslouží“. Jediné, čeho se použitím takové výbušné a „pravdivé i nepravdivé“ poznámky dosáhne, bude více či méně zasvěcená diskuze o historických reáliích.

  5. Michal said:

    veľmi pekne napísaný článok určite to odporúčam každému, myslím že tých bodov by sa dalo nájsť viac než 5

  6. Pěkný článek. Lidi jsou ovšem pouze z poloviny logičtí, druhá půlka mozku je emocionální (možná by proto pomohlo lépe rozebrat sociální aspekty přesvědčení které popsal např. prof. Cialdini v Influence). Hlavně co se týče davového smýšlení, logika je nejenom v ústraní, ale někdy chybí naprosto úplně. Sám jsem si to mnohokrát vyzkoušel v praxi, kdy vám dav na přednášce odsouhlasí i roh mezi očima, když šikovně brnkáte na stejné noty.
    Ad šikana, mám za to že všechno se motá kolem dvou věcí – vlastní expertízy a sociální dominance + přesvědčení o to, co z toho je obecně správně.

  7. Andula said:

    kde bylo prokázáno šílenství Petra Hájka?

    • V podstatě pokaždé, kdy se rozhodl se se světem podělit o své názory…

      • Andula said:

        aha, tohle je odpověď člověka, co přeložil článek o 5 logických klamech, hm 🙂 tak aspoň že není o argumentačních failech..

      • Renaud said:

        otazka nebyla kdy, ale kde. Hajek neni sileny. Obcas mu neco ulitne, ale v zasade ma pravdu. To ze se to nelibi multikulti a lidem se sexualnimi uchylkami je vec jina.
        borivojfilip… proc mas tak silene myslenky? jsi v nejakem smeru nestandartni? udelej comming out!

  8. Andula said:

    Mimochodem teda počet přepadení není příklad z matematické pravděpodobnosti. To ukazuje jenom jakou pravděpodobnost/četnost to mělo v minulosti a o budoucnosti to neříká a nemůže říkat vůbec nic. Zrovna u článku na toto téma takové faily celkem zamrzí.

    • Inkvizitor said:

      Tak ono je vnímání pravděpodobnosti ještě mnohem složitější, protože se do něj míchá i hodnocení jednotlivých alternativ. Půjdete do sázky o 100 Kč se vkladem 50 Kč, pokud je pravděpodobnost výhry 20%? Čistě „matematicky“ ne, taková sázka je nevýhodná. Ovšem interpretovat to, že do takové sázky půjde spousta lidí, jako neschopnost myslet v pravděpodobnostech, je chybou. Sázející totiž zohledňují i takové okolnosti, jak že prohrát 50 Kč je méně nepříjemné než je příjemné vyhrát 100 Kč, zohledňují i vlastní pocit, že případná prohra jde do dobrých rukou (dobročinné loterie, hasičské tomboly,…). Se zcela stejnou pravděpodobností i poměrně vysoké výhry půjde jen málo lidí do rizika výrazné prohry nebo smrti.
      Prostě problematika je složitá a jen velmi těžce se napíše populárně bez „failů“.

  9. Sue said:

    Vše dobré, až na první větu perexu:
    „…překlad… zklidil až nečekaný ohlas…“
    (rozhodně „sklidil“)

  10. jonáš said:

    To, že lidi nechápou pravděpodobnost, je jednoznačně dokazatelný tim, že sázej Sportku nebo jak se to jmenuje dneska, když jsou všude ty automaty. Statistická návratnost pod 0,50 .. a stejně do toho jdou.

    • Inkvizitor@atlas.cz said:

      Nikolivěk, tohle už není o pravděpodobnosti ale spíše o teorii her a o psychologii. Prohra při sázce je vnímána jako směšně nízká, zatímco výhra je lákavá. Je sice pravdou, že lidé mají tendenci být přehnaně optimističní, ale to už nesouvisí s vnímáním pravděpodobnosti, ale spíše se subjektivním vyladěním vnímat rizika jako menší a přínosy jako větší.

      U pokusů zbavených tohoto vlivu je dle mého slabinou to, že mozek není dost dobře uzpůsoben na „naivní kombinatoriku“, takže vlastní vnímání pravděpodobnosti může zkreslovat to, že se úloha převede na rozbor všech možností a tady nám přeteče mozkový zásobník.

      Prostě jak jsem psal výše, problematika je složitá a v každém pokusu o přiblížení bude možné najít chyby.

      • Stepan said:

        To ale nic nemění na tom, že lidi, co vsázejí Sportku nechápou pravděpodobnost a dají spíš na pocity. Když máš výhru milion a pravděpodobnost 1:1 000 000, tak by bylo férové za „los“ zaplatit 1Kč nebo něco málo víc. Ale ty ceny jsou mnohonásobně vyšší.

        A zajímalo by mě, jestli tyhle lidi, co tak věří na „náhodu“ mají třeba životní pojistku.
        Nebo tam si říkají „mě se nic nestane“, zatímco u loterie si říkají „mě se to stane“?

    • Inkvizitor@atlas.cz said:

      Tři kritické připomínky:
      1. Dostupnost „snadno použitelného nástroje“ zvyšuje riziko vraždy i sebevraždy. Proto nelze ani všechny tyto údaje škrtnout, ale ani započítat.
      2. Ani veškeré neutralizace útočníka nelze započítat. Kovboj, který mává brokovnicí na opilce močího na popelnici před domem žádný útok neneutralizoval, útok by spontánně přestal nejpozději po půl litru moči.
      3. Výsledky silně závisí na četnosti útoků na domácnost – a to je přeci jen v našich končinách relativně málo četnou záležitostí.

      Tedy suma sumárum, odkazovaný text dokonale ilustruje článek – ani omylem v něm nejde o korektní argumentaci nebo o precizní práci s informacemi. Jde v něm o manipulaci, která má jednu „svatou pravdu“ jako vyvrádit a jako dokázat zcela opačnou „svatou pravdu“.

    • Jinak na ty statistiky, které hledáte, přímo odkazuji v textu. Jsou sice v Angličtině a vycházejí z čísel pro USA, ale s tím se snad nějak poperete.

      Mimochodem, pokud hledáte zcela nezávislý a nestranný zdroj statistik o používání zbraní, server s názvem „gunlex.cz“ rozhodně nezní jako první místo, kde byste měl hledat.

  11. Mordemy said:

    Ne, že by ty věci nějakým způsobem nebyly pravda, ale můj mozek zásadně nesouhlasí s tím, že je to něco „daného“ a „předefinovaného“, něco určeného tím, jak funguje samotný mozek. To, že si každej jak idiot stojí za svým názorem a nehodlá ho měnit v prvé řadě kvůli tomu, aby neztratil tvář a aby působil konzistentním dojmem (tahle snaha sama o sobě je nekonzistentní), to není problém mozku, to není něco, co mají lidé v sobě „automaticky“ zakořeněno. To je problém toho, jak lidi žijou a kde žijou.

    Pokud chodíte do zaměstnání, kde vás ostatní spolupracovníci tlačí do toho, abyste byli ta správná „individualita“ a všichni tam na sebe hrajou tu hru na „unikátní osobnost s unikátním setem názorů“, tak samozřejmě v takovémhle prostředí se bude váš mozek snažit „přežít“ a budete tlačeni do toho se na těhle krávovinách podílet. To ale neznamená, že to nejde dělat jinak – a to nemyslím tak, že tam teda budete chodit a nějak proti tomu budete imunní (protože jste si přečetli článek výše a je vám to teď všechno jasný), ale tak, že tam jednoduše přestanete chodit. Přestanete se s těma lidma stýkat, přestanete se obklopovat lidma, který mají tenhle mindset, přestanete chodit každej tejden do hospody na „tvrdě intelektuální debaty“, přestanete se cvičit v argumentaci a něco si dokazovat na blozích, a půjdete prostě dělat něco jinýho, něco, co pokud možno nepodporuje tyhle hry s mozkem, vaším já a egem…

    Což je samozřejmě jádro pudla – do toho se nikomu nechce. Ono je lepší dál zůstávat v prostředí plným idiotů a pak si o tom společně poplkat na blogu. Furt to samý…

    • Samozřejmě, všechny teorie, které autoři citují, mají své protiteorie a opačné náhledy. Tohle ale není článek na vědeckou konferenci, je to populárně naučný/motivační článek, jehož cílem je spíš než naučit lidi o fungování lidského mozku zařvat na ně „Hele, přestaň se při hádkách chovat jako vůl a začni trochu přemejšlet!“.

      Mimochodem, nejste Vy ten mladý psychoanalytik, který přivedl Jana Sterna k šílenství?

      • Martina Overstreet said:

        !!! :)))

    • xxx said:

      Díky! Za svobodu.
      Jen bych si to dovolila víc rozvést, že už díky bohu přestává být moderní pěstit si své masky a začíná naopak „úklid“ a šlechtit si svou pravou tvář. Ve smyslu zbavování se starých špatných návyků a zlozvyků, které v tomto ještě nejsou podloženy davovými statistikami, protože dav má vždycky minimálně stoleté zpoždění za opicemi, nýbrž jsou podloženy 100% lidskou zkušeností – empatií. A co je víc – suchá teorie či živá praxe? 😉

      Osobnostní masky – připomíná mi to Stalinovo Rusko, kdy ještě za Gorbačova normální lidé žijící ve skutečné bídě, směli pro své cizinecké návštěvy používat pouze vládou zdarma pronajaté konspirační „luxusní“ byty v Moskvě a to pod pohrůžkou trestu smrti za neuposlechnutí.

      A tento článek vypovídá naopak o těch lidech, kteří dokonce sami dobrovolně dají všechno zlato světa, ba i svůj život položí za svůj názor všemi a vším vyvrácený, jen aby jim jejich maska – lež nebyla stržena. A co když mají pravdu? Co když by to opravdu byla katastrofa uzřít jejich pravou tvář?

      V zájmu přežití však stejně jednou budou muset, chtě nechtě, tu malou ušlapanou nešťastnou ušpiněnou chudinku vytáhnout na světlo boží, umýt ji a začít ji ozdravovat…

      • „Jen bych si to dovolila víc rozvést, že už díky bohu přestává být moderní pěstit si své masky a začíná naopak “úklid” a šlechtit si svou pravou tvář.“ Tak to by mě zajímalo, jak jste na tohle přišla. Já osobně mám pocit, že je to stále silnější.

  12. Stepan said:

    Trochu nechápu tu část o boji s terorismem. A přijde mi to jako jablka a hrušky. Na boj proti terorismu se vynaložily nějaký prostředky a byl určitý počet mrtvých. To ale vůbec nic neříká o tom, jak by se počet mrtvých změnil, kdybych ty prostředky nevynaložil. Možná že kdybych ty prostředky nevynaložil, tak by mrtvých bylo o milion víc (teroristi by se třeba dostali k atomový bombě).Takže nevím, jak je možné to srovnávat s tím, když bych tyhle prostředky vynaložil na něco jinýho (kde navíc taky vůbec nevím, jaký to bude mít efekt, do výzkumu rakoviny nebo do bezpečnosti práce můžu taky nacpat obrovský peníze a nemusí to mít moc velký přínos).

    • hustodemon said:

      nebo na zaklade faktu, ze za uplynuly rok uhorelo 0 lidi usoudit, ze prostredky vynalozene na hasicskou sluzbu byly utracene zbytecne. ale zas clanek je to dlouhy a tohle je jedina vyraznejsi chyba…

  13. Jirka said:

    po pravdě nemám slov 🙂 po dlouhý době, kdy se všude oběvujou jen samý nesmysly že američtí vědci zjistili, že lidi zbaštěj všecko co američtí vědci kváknou zase parádní, dobře napsanej a inteligentní článek, kterej nejen že i trochu pobaví, ale poučí a donutí člověka trošku se chytnout za nos 🙂 myslim, že tohle by si měl přečíst každej a zamyslet se nad vlastnim chovánim při argumentaci. pak by nehrozilo, že se běžná diskuse zvrtne v šílenou hádku nebo dokonce vzájemný fyzický napadání. děkuju autorům i překladateli.

    • martina said:

      Jirko souhlasìm s tebou konečne rozumný komentář

  14. Linda said:

    Z článku vyplývá: važ slova svá… nebo také: mlčeti zlato. 🙂

  15. Scirius said:

    Zajímavé informace. Rozhodně souhlasím s Lindou a Jirkou.

  16. Domnivam se, ze valka s terorismem je politicka hra o energeticke zdroje. V mych ocich je to vysoka politika s jasne kamuflovanym cilem. To nejde porovnat s vydaji na leky proti rakovine, protoze ve valce proti terorismu nejde v prvni rade o cizi stat, ale o vyhodu, kterou supervelmoc ziska, kdyz vstoupi na te ci one uzemi v roli superhrdiny a zachrani svet.

  17. Petr said:

    Pokudv vím, Praha je hlavní město a jednou do něj budu muset jet bez ohledu na to, jestli Kaplický navrhnul knihovnu, která neodpovídala požadovaným parametrům. Parametry zněly jasně: Nenarušovat vzhled okolní staré zástavby.

  18. Maricka said:

    Pěkný a poučný článek. Děkuji 🙂

  19. Yegor said:

    Zajímavé, až na tento argument: „„Trpíš depresemi a úzkostí? Zkoušel jsi jimi netrpět?“
    Zkoušet netrpět depresemi? V tomto je autor ne trochu, ale těžce mimo mísu.

    • AzB said:

      to se samozřejmě nedá brát vážně autor to určitě myslel s nadsázkou

  20. Anthraxis said:

    Dobrý článek…to, že na uvedených tezích je víc než jen trošku pravdy, dokazuje i tato diskuse;-)

    • Maricka said:

      Přesně to mě napadlo, když jsem četla zdejší komentáře 😀

  21. Petr said:

    Přijde mi, že článek trošku zbytečně generalizuje. Ano, znám lidi (většinou jednoho určitého pohlaví 🙂 ), kteří nejsou schopni vést logicky rozhovor a dopouští se těchto „chyb“, ale znám i lidi, co mají dostatek hrdosti na to, aby v argumentaci dokázali uznat vlastní chybu a nepletli do toho zbytečně emoce a nějaké snahy o dominanci. Trošku to na mě působí, jako bychom podle autora byli všichni hloupé a naprosto předvídatelné opičky, což podle mého není u všech pravda 🙂

  22. jirka said:

    Mám pocit, že článek automaticky vychází z předpokladu, že peníze mají pro člověka lineární hodnotu vzhledem k množství. Přece ale když mám celkový majetek třeba 100.000 korun, tak rozdíl mezi mojí subjektivní hodnotou 100 a 200 korunama je mnooohem menší než mezi 40.000 a 80.000, přestože vždycky jde o dvojnásobek. Potom přece není možné kalkulovat s pravděpodobností takovým způsobem jak píšete.

  23. Nebyl by svět nudný, kdyby se nikdo nehádal? 😀

    Ale jako málokdo dokáže uznat, že se mýlil, to je pravda. A když seněco někomu nepovede (zde zkouška z něčeho), to vždycky jsou pak řeči typu: Neměl jsem na to moc času se učit, protože jsem musel tam a tam. Další častou výmluvou je: Bylo to moc těžký test oproti těm jiným. Další je: Před tímto semestrem jsem nevěděl ani nic z toho, co jsme probírali, takže je jasné, že jsem se to nemohl naučit. atd.

    Nikdo nedokáže pořádně říct. Prostě jsem na to sral (doufám, že jsou povolené takové slova zde) a myslel jsem, že se to zvládne samo a bohužel jsem si to myslel špatně. To jsem neslyšel říctasi nikoho. Nebo kdyby řekl: Místo učení jsem radši šel ven, když bylo hezky, i když jsem věděl, že tu zkoušku pak asi nedám, protože se na to skoro nepodívám.

    Tohle kdyby dokázal někdo říct. Ale ne, většinou platí ten první odstavec.

    A s tou pravděpodobností. Někdo věří tomu, že ho každý den může někdo vykrást, zastřelit, může mu vyhořet byt, tornádo vznikne vedle něj, tsunami se dostane až k nám, atd… To jsou lidi, co musí mít furt strach, že nepřežijí další hodinu. Pak jsou lidi jako já, co to moc neřeší. Prostě, když se něco náhodou stane, tak s tím stejně pak už nic nenadělám.

    • Věřte, že já se hádám strašně rád. Taky mám ale rád, když ta hádka není jen překřikování a očerňování, ale civilizovaná výměna názorů. Z takové většinou vyjdou poučeni oba…

  24. xx said:

    obezita je normální, konspirační teorie jsou fantasmagorie, posypme si popel na hlavu, zahoďme jakoukoli zdravou psychiku a cit pro k rozpoznání útočníka a uznejme že zlo je jediná cesta. ó bože. skeptická sračka, škoda jen že zneužívají slovo skepse :/

    • AzB said:

      mě spíš přijde že si to moc nepochopil(a)

  25. xx said:

    logický klam je něco úplně jiného než co se tu píše, titulek je mimo

    • V originálním článku je „logical fallacies“. Vim, že slovo „klam“ není ideální, ale lepší mě nenapadlo. Pokud vás ano, prosím, podělte se, rád to změním.

      • Caminetto said:

        Pochybení?

  26. cross said:

    Otevřel jsem ten článek o cigánech a nechápu, jak se jich někdo může vůbec zastávat. Verbež špinavá. Jen se na jejich adresu řekne něco špatného a hned je takový člověk automaticky „rasista“. Tohle špatný není? Není to rasa, nemůže být takový člověk rasista. Navíc rasistovi by musely vadit i ostatní rasy.

  27. Shelter said:

    „selhají“ – co je tohle za slovo? Snad selžou, ne? Takhle uboze žvatlají jen děti.

  28. ß Coronae Borealis said:

    statistika je hezká a pomocná orientační věc, avšak nikdy vám nedá absolutní jistotu. Např. pojem „nulová pravděpodobnost“ je někdy v praktickém životě nesprávně použit. Nebo trochu jinak, třeba dnes přesně v 18:32:49 zemře 1člověk na světě, já mám šanci asi 1:cca7miliard, což je pro mě sice dobrá zpráva, ale zároveň je syrová 100% jistota, že to 1z těch 7miliard bude. Zvláštní to fenomén ta pravděpodobnost.

  29. martina said:

    No muslím že někteří nepochopili pointu a budou diskutovat a diskutovat a diskutovat o te sve pravdě do nekonečna,že? 🙂

    • l-IlI-l said:

      no, muslet si můžeš jak chceš, ale myslet se raději nepokoušej 😀

  30. Reno said:

    Má to veru hodne pravdy v sebe.On ten celý ludský život je psychológia.

  31. kaja said:

    tldr

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: