Archív

Monthly Archives: Listopad 2013

Autor: David Wong

Překlad: Bořivoj Filip

(originál k přečtení na cracked.com)

Jen za posledních dvacet let se miliarda lidí vyhrabala z chudoby. Věděli jste to? Slyšeli jste někde, že se tohle stalo? Sedíte a rozjímáte nad tím, jak radostná je to zvěst?

Já ne. Zuřím, protože mi operátorka O2 nakecala hromadu lží a já jí potom kývl na extra výhodný tarif, za který mi účtují dvojnásobek. Stejně si myslím, že vprostřed všech těch stížností na ekonomiku, politiku a padoušství telefonních operátorů, bychom si měli alespoň na okamžik uvědomit, že žijeme ve zlatém věku lidstva a že život našeho živočišného druhu se zlepšuje tempem, jaké si dokonce ani šedesátkoví hipízáci v těch nejsmradlavějších snech nebyli schopní představit.

Proč je to pro nás tak těžké? Víte…

#7. Dokážeme být šťastní, jen když ostatní nejsou

Thinkstock/Comstock/Getty Images

Sakra, to je chmurný nadpis. Řekněme to radši takhle: Většina chlapů si přeje, aby jejich ženy nebo přítelkyně byly krásné jako Jennifer Lawrence nebo Emily Ratajkowski (alias ta bruneta z videoklipu Blurred Lines)

via YouTube

Jenže „krásná“ doslova znamená „atraktivnější než drtivá většina žen.“ Vnímáme jí jako úžasnou jen protože je výjimečná. Kdyby všechny ženy vypadaly jako ona, už bychom ji za krásnou nepovažovali.

Jinými slovy, všichni chceme to, co většina ostatních nemá. A všichni to chtějí právě protože to nemají. Tudíž už z podstaty věci je nemožné, aby to měli všichni, protože pak už by to nebylo výjimečné – nikdo by po tom netoužil. Tenhle paradox funguje ve všem, co vás rozčiluje na ekonomice, vládě, nebo společnosti jako takové. Je to taková hlava 22, kterou používáte k týrání sebe sama.

Kecy,“ řvete na mě v duchu, zatímco se v ostatních záložkách už načítá vyhledávání fotek Emily Ratajkowské. „Systém je na hovno. Velká část lidí nemá přístup ani k základním prostředkům pro důstojný život a to všechno jen kvůli zkorumpovanejm politikům, hamižnejm bankéřům a jinejm sociopatům, kteří tahají za nitky systému!“ Já vás chápu. Nejdřív se podívejte na tohle video:

To s naším tématem nijak nesouvisí, jen jsem chtěl, abyste to viděli. Teď čapněte tužku a napište si seznam věcí, které by podle vás měl v dobrém a spravedlivém světě vlastnit každý člověk. Samozřejmě, byla by to základní bezpečnost, svoboda a střecha nad hlavou. Přístup k pitné vodě, jídlu, k základní zdravotní péči a dopravě. Elektřina. Telefon. Dnes už se taky neobejdete bez přístupu k internetu a určitě každý potřebuje topení a klimatizaci. Svoboda vybrat si partnera/partnerku a tak dále. I když vás ani nenapadlo si ten seznam skutečně napsat, určitě nějakou takovou obecnou představu máte – jinak byste neměli důvod být naštvaní.

A teď si položte otázku, na kterou se běžně nikdo neptá: Na základě čeho jste se rozhodli, že by tyto věci měl mít každý?

Rád vám odpovím, ten váš seznam je totiž Emily Ratajkowski. Vaše představa toho, co by každý „měl“ mít, není nic jiného než seznam věcí, které většina lidí na tomto světě nemá a nikdy neměla. A pak jste se rozhodli, že tohle by měl mít každý, kdyby svět nebyl zkorumpovaná hromada sraček.

Comstock/Comstock/Getty Images

„Vlastně je mi to jedno, hlavně že mám víc než Jirka“

Ale je to jen nahodilost – kdybyste se narodili v Nigérii, vaše idea toho, co by každý měl mít, by vypadala trochu jinak (tak třeba by v ní nebyl internet ani klimatizace). Vlastně je to tak, že Nigerijcův ideální standard více méně odpovídá tomu, co vy i všichni ve vašem okolí už máte.

Jasný jak facka, teď si ale všimněte, jak často se lidé v zápalu politické debaty do této pasti chytají. Štvou vás vaše studentské půjčky a to, že školné vás stojí víc než rodinný dům? Rozzuřilo vás ještě víc, když jste zjistili, že ve Švédsku je vysoká škola zdarma? No jo, jenže většina zemí není Švédsko. Švédsko má Emily Ratajkowskou vzdělávacích systémů. (Poznámky tohoto typu většinou měním na velmi podobná témata, která jsou však českému čtenáři bližší. Tady jsem se rozhodl nechat původní narážku, jen abychom mohli ocenit, že i my máme Emily Ratajkowskou vzdělávacích systémů. Pokud přeci jen stojíte o bližší příklad, nedávno jsem se setkal s člověkem, který vykresloval ČR jako apokalyptickou díru beznaděje kvůli tomu, že zaměstnanci Lidlu u nás berou sedmkrát nižší plat než jejich kolegové ve Švýcarsku, další takové Emily Ratajkowské – pozn. Překl.)

via YouTube

Máme tendenci si vybírat to nejlepší na světě a označit to za minimum, kterého by měl dosáhnout každý, kdyby na světě nebylo tolik zla a bezpráví. Běsníme, když zjistíme, že se někomu nedostalo nové léčby, která mu mohla zachránit život, protože zdravotní péče by měla být základním lidským právem. Ale jak by něco mohlo být přirozeným lidským právem, pokud to A) před rokem ještě neexistovalo a B) ještě teď to existuje jen ve velmi omezeném a drahém množství?

Takže podle tebe je špatně snažit se věci zlepšit? A říkáš, že existuje verze toho videoklipu nahoře bez?“ Ale vůbec ne. A ano, existuje. Věc se má tak, že se všechno zlepšuje – lidský život je delší a kvalitnější než bylo kdy v lidské historii možné a tenhle trend pokračuje. Vždycky budou lidé, kteří jsou na vrcholu křivky, ale vy prostě nemůžete to, co oni mají, považovat za něco, co vám bylo odepřeno, ať už jde o peníze, vzhled, zdraví, nebo cokoli jiného.

Ryan McVay/Digital Vision/Getty Images

Třeba o adekvátní ochranu rozkroku

Jenom v sobě systematicky ubíjíte veškeré štěstí. Sedíte v tomhle světě, obklopeni lahodnými plody rozumu a dobra, a přemýšlíte jen o tom, že se nám nepodařilo se zbavit něčeho (nerovnost), čeho se prostě zbavit nelze. A to mě přivádí k dalšímu bodu…

#6. Skutečný svět vždy srovnáváme s imaginárním světem, který existuje jen v naší hlavě

Může tě naštvat, že ti spotřeba auta od posledně stoupla, ale jen blázen by se rozčiloval z toho, že ho auto nedokáže ve vteřině zdarma teleportovat po celém světě a na zadním sedadle se neprodávají burgery z Black dog cantiny.

A přesně tohle děláme každý den – neustále žehráme nad tím, že skutečný svět nedokáže dostát nějakému nesmyslnému a nemožnému standardu, který existuje jen v naši šílených hlavách. Když si v lenošce otevřeš noviny (doufám, že jsi taťka ze šedesátkových seriálů, nebo ne?) a zoufáš si, jak jsou lidé nenasytní, politici zkorumpovaní a na dobrou práci nenarazíš, dává to smysl jen když dokážeš odpovědět na otázku „V porovnání s čím?“ Protože žádná skutečná společnost se nikdy neobešla bez nenasytnosti, korupce a špinavých, špatně placených prací.

Jupiterimages/Comstock/Getty Images

Všichni boháči si dávají prachy do pytlů se znaky dollaru jako kreslené postavičky

 

Je ale jasné, že svou zemi nesrovnáváme s jinými zeměmi, ale s vymyšlenou dokonalou zemí, kterou jsme si zrovna vymysleli, nebo vytáhli z popkultury. Tak například, asi nejznámější fiktivní utopií je Star Trek. V tom vesmíru je na zemi mír, zdroje jsou dostatečné a na peníze se dávno zapomnělo, stejně jako na rasismus. Podvědomě se na ten svět díváte a říkáte si „Co je sakra špatně s naším světem? Proč se nedokážeme prostě odpoutat od hamižnosti a hněvu?“

Problém je v tom, že společenské změny, které ve Star Treku proběhly, si Gene Roddenberry prostě vycucal z prstu – nemusel promýšlet, jak to zařídit, aby byl každý na světě šťastný, i když by každý byl raději kapitánem vesmírné lodi než údržbářem na světě, který potřebuje mnohem více druhých jmenovaných. Imaginární světy se nemusí zabývat logistikou – já pracuji na knize o fiktivní technologii, která každému umožňuje provozovat kung fu nebo střílet blesky z genitálií, ale nemusel jsem se v ní potýkat se všemi těmi technikáliemi, kvůli kterým si reálně budeme muset na hromptáky ještě alespoň dvacet let počkat.

Stockbyte/Stockbyte/Getty Images

A na horizontu se zrodil hrdina…

 

A přesně tyhle rozpory vaše představivost nebere v potaz – přemýšlíte, proč nežijeme v zemi, kde všichni politici konají v zájmu občanů, a nevšimnete si, že podle některých politiků je v zájmu občanů vystoupení z Evropské unie, zatímco pro jiné je to hlubší integrace.

Dobře, ale to neznamená, že snaha o jakoukoli pozitivní změnu je stavění vzdušných zámků! Copak by nebylo možné žít ve světě, kde by se třeba ti nejbohatší vzdali části svého majetku, abychom my ostatní mohli mít alespoň základní minimum?“ Bylo! Ale vám by to stejně nestačilo, protože…

#5. Zaměřujeme se na negativní doprovodné jevy úžasných trendů

Aidon/Digital Vision/Getty Images

Tady se přít nebudu, ekonomika je posledních deset let dost na prd. Nezaměstnanost je vysoká, mzdy nerostou, střední třída vymírá a dobře placené práce přístupné všem je čím dál méně. Víte o čem mluvím. Pokud ne, zajeďte si do severních Čech.

Jen si to představte, jaké by to bylo žít ve světě, kde by se všichni ti obtloustlí pracháči vzdali části svého bohatství a čistá mzda průměrného člověka by za pouhých třicet let vzrostla o tisíc procent. Sakra, to bychom si žili jako zhýralá elita antického Říma. Non-stop orgie, při kterých by nás supermodelky krmily hrozny.

Photos.com

„Tohle ti moc nejde, Lindo.“

A víte co? To s těmi tisíci procenty se opravdu stalo. V Číně. V Indii se mzdy za posledních deset let ztrojnásobily. No jo, ale komu záleží na těch, ehm, dvou a půl miliardách lidí? No přeci vám! Nesnili jsme ještě před chvilkou o StarTrekovské utopii, kde celé lidstvo táhne za jeden provaz? Možná bychom měli tu zlatou vlnu, která Indii a Čínu vytahuje z chudoby, oslavovat stejně, jakoby probíhala u nás, ne? Celé lidstvo je přeci jen jedna velká rodina.

Je třeba si uvědomit, že ekonomický propad, kterým si my Evropané a Američané procházíme, je přímým důsledkem toho, že jsme konečně na tu party pozvali i zbytek světa. Palivo je čím dál dražší, protože se zvyšuje poptávka díky tomu, že lidé na druhém konci světa si konečně mohou dovolit svá první auta, klimatizace a počítače. Dobře placených nekvalifikovaných zaměstnání je málo, protože o ně soutěžíme s lidmi třetího světa, pro které jde o první zaměstnání jejich života.

Jupiterimages, Brand X Pictures/Brand X

„Ty vole, před ním se takhle netvař. To nemůžeš alespoň předstírat, že mu to přeješ?“

Jinými slovy: boháč se vzdal části svého jmění, aby pomohl chudým. Problém je jen v tom, že my všichni jsme ten boháč. Pokud máte doma počítač, ledničku a splachovací záchod, pak patříte mezi ty nejštastnější parchanty na tomhle světě. Žijete život a lá Emily Ratajkowski – ten, po kterém všichni ostatní touží. Máte teď u srdce ten hřejivý pocit z toho, že vaše ztráta pomohla někomu jinému?

A pokud ne, proč ne?

Jupiterimages/Photos.com/Getty Images

Tebe nepočítám, mami. Ty všechno nenávidíš.

Když se na to podíváme takhle, nezdá se vám, že když si stěžujeme, jak je všechno na hovno, chováme se tak trochu jako sobecký, rozmazlený frackové? Jo a když už o tom mluvíme…

#4. To, po čem toužíme a to, co nenávidíme, je totéž

Photodisc/Photodisc/Getty Images

Tady se asi shodneme: Vlády a ekonomiky celého světa užívají vykořisťovatelské a korupční praktiky, které by bylo možné zastavit, kdyby na to někdo prostě měl koule.

Tak třeba, možná jste slyšeli, že po celých Spojených státech nedávno stávkovali pracovníci fastfoodů s požadavkem zdvojnásobení minimální mzdy. Skvělý příklad – pokud minimální mzda nestačí na pokrytí základních potřeb, proč ji prostě nezvýšit? Protože se politici odmítají postavit těm ďábelským korporacím! Ze stejného důvodu nikdo nezakáže působení všech těch tajných sponzorů a lobbistů, kteří kurví demokracii. Kdyby se v ideálním světě zdražoval benzín, vláda by se všem těm hamižným petrobaronům postavila donutila by je ceny snížit! Sere nás právě to, že můžou, ale rozhodnou se to neudělat, kurňa.

Jupiterimages/Goodshoot/Getty Images

„SRÁT NA CHUDÝ!“

A já souhlasím – kudla se mi v kapse otvírá, když sluším, že někdo zneužívá systém, aby s námi mohl vyjebat. Jako třeba když se nemocnice dohodnou na zdražení nejlacinějšího aspirinu o 1000%, nebo že banky tajně drží ceny hliníku a mědi nadhodnocené. Nemohl by té cenové fixaci konečně někdo učinit přítrž? Pokud je něčeho dostatek, je umělé udržování vysoké ceny nemorální. Je to stejné jako s tím zlým magnátem z Total Recall, který nutil lidi platit za kyslík. Strčte toho hajzla na povrch Marsu, jen ať mu ta očka vybouchnou!

No jo, ale je tu ještě jedna věc…

Nekvalifikovaných pracovníků je také vždycky dost. Pokud vaše schopnosti končí u callcentrákování, servírování hamburgerů, nebo jiných prací, které po denním zaučení zvládne každý, pak jste jako pracovníci stejně hojní jako kyslík. Jelikož jsou tyto zdroje (nekvalifikovaní, nepříliš motivovaní pracovníci) dostatkové, očekávají ti, kteří za ně platí (zaměstnavatelé), že budou levné (nízká mzda).

Jason Florio/Digital Vision/Getty Images

„Skvělá práce s tím nádobím! Když ti to takhle půjde i nadále, budeš si moct zanedlouho dovolit kabelovku!

Samozřejmě, pokud je váš soubor dovedností vzácnější (třeba pokud jste špičkový softwarový vývojář), očekávají, že bude dražší, a nabídnou víc. Jediný způsob, jak lidem s dovednostmi hojnými jako kyslík zajistit slušnou mzdu je, uhodli jste to, nějaký způsob fixování cen, tedy přesně to, co jsme před chvilku vyčítali těm nenasytným bastardům – ať už jde o vnější zásah státu (minimální mzda) nebo seskupení těch, kteří práci prodávají, za účelem zvýšení ceny proti vůli kupujícího (odbory). Fixace cen se najednou zdá OK, když probíhá v náš prospěch.

A prosím, nebombardujte mě odkazy na články, které obhajují zvýšení minimální mzdy, neříkejte mi, že jsem ztratil kontakt s pracujícími lidmi díky mým stovkám dolarů z prdících příšer. Já si taky myslím, že by se minimální mzda měla zvýšit. Jistá cenová fixace je dobrá věc, ať už jde o cenu práce nebo hliníku a kapitalismus funguje jen když každý bojuje za své zájmy. Jde mi o to, že stejný postup lze aplikovat na všechno. Chcete vykopat z vlády všechny lobbisty? V pohodě, jen si uvědomte, že s nimi vyhodíte i obhájce legalizace marihuany a protikorupční aktivisty. Pokud chceme všem těm kmotrům zakázat podporu politických stran za účelem prosazování svých zájmů, budem muset totéž zakázat i skupinám prosazujícím legalizaci trávy. Počkat, nemysleli jste si snad, že by se tyhle praktiky měly zakazovat jen lidem, se kterými nesouhlasíte, že ne?

Jupiterimages/Photos.com/Getty Images

„Jdeme na to. Zničte Brno.“

Takže ještě jednou, to co na jednu stranu vypadá jako neomluvitelná prohnilost systému, je jen vedlejší efekt toho, že i jiní lidé mají přístup ke stejným možnostem jako vy, jen jí užívají k prosazování agendy, která se vám nelíbí. Vítek Bárta běhá na svobodě, protože standard k usvědčení někoho je naschvál postaven vysoko – a za to budete moc rádi, pokud budete někdy obžalováni ze zločinu. A to nás přivádí k dalšímu bodu…

#3. Neuvědomujeme si, že nedostatky jsou jen alternativami k mnohem horším nedostatkům

Jupiterimages/Pixland/Getty Images

Na střední a vysoké škole jsem si prošel stejným obdobím jako každý jiný. Přečtete si knihu, která vás nadchne, a dva měsíce o ní pak mluvíte furt dokola. A pak si přečtete jinou knihu a zjistíte, že přesně ty změny, za které orodovala ta první kniha, se už kdysi dávno někdo snažil zavést a výsledkem byla smrt nějakých 100 milionů lidí. Pak ty myšlenky v tichosti opustíte a trochu dospějete.

Proto dospělí vždycky nasadí ten samolibý výraz, když slyší adolescenty s plameny v očích říkat věci jako „Stejně bychom to s tím komunismem mohli zkusit znova, myšlenka je to skvělá!“ nebo „Vím, že tenhle názor není dnes úplně politicky korektní, ale nechápu proč bychom prostě špatným lidem nemohli zakázat se množit?“ nebo „Ty vole, ten Hayek, to byl frajer!“ nebo „Už jsi viděl Zeitgeist?“ Uznávám, taky jsem to dělal. Je přirozené koukat se na neomluvitelná pochybení lidské rasy a usoudit, že lepší alternativa nejen existuje, ale že je evidentní. Vždycky si pak vzpomenu na svůj oblíbený citát H.L. Menckena: „Ke každému komplexnímu problému existuje řešení, které je jednoduché, elegantní a chybné.“

Jupiterimages/Polka Dot/Getty Images

Přesně za čtyři vteřiny strhne ty nálepky.

Mohl to říci i jinak: „Pokud tě universální řešení na všechny problémy světa napadlo na střední škole, je dost pravděpodobné, že už to někdy někdo zkoušel.“ A způsob, jakým fungujeme teď, nehledě na to, jak moc je na hovno, je skoro vždycky jen alternativa k nějakému mnohem horšímu způsobu, který už jsme v minulosti zkusili (aneb jak pravil Churchill, „…demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli…“).

Náhodný příklad, Amerika k eliminaci nepřátel užívá kontroverzní bezpilotní letouny. Každý týden vypukne další hluboké pobouření, když ti dálkově ovládaní vraždoboti odpálí padoucha společně s dvaceti náhodnými lidmi, kteří prostě jen stáli moc blízko. Vždycky se rozohní debata nad tím, že tyhle vražedné stroje jsou děsivými bojovníky v „globální válce bez tváří.“

Ale bezpilotní letouny nebyly vymyšleny jako alternativa k vyjednávání a slavnostním večeřím. Byly sestrojeny jako alternativa buďto k vysazení vojáků (a tedy riskování jejich životů) nebo prostému vybombardování všeho, kam až oko dohlédne (mnohem víc mrtvých). Pohled na to, jak létající robot vyhodí podezřelého do vzduchu raketou, je děsivý, alespoň do chvíle, kdy ho srovnáte s misí z filmu Černý jestřáb sestřelen.

Hemera Technologies/AbleStock.com

Anebo s tím, co děje tady, ať už je to cokoli.

Ale proč se nemůžeme snažit žít ve světě, kde se lidé nezabíjí vůbec?“ Můžeme! Stejně tak jako bychom se měli snažit vytvořit systém, který lidem zajistí vyšší životní standard než kapitalismus, nebo vyšlechtit kočky, který nejsou svině. Ale aby bylo jasno, v každém případě se snažíme propracovat k něčemu, co neexistuje a nikdy nikde neexistovalo. Lidé válčí, tak jako se jiná zvířata zabíjejí kvůli území a zdrojům. A stejně tak rostliny, mikroorganismy a buňky.

Skutečná změna se děje postupně, jak po dekády a staletí přicházíme s dalšími a dalšími drobnostmi, které ty hrůzy trochu zmenší. Ano, bezpilotní letouny zabily 4 700 lidí a celá válka v Afghánistánu má 20 000 civilních obětí (většina při povstáních nebo sektářských rozepřích, které válka způsobila). Ale ve Vietnamu to číslo bylo mezi 250 000 a 500 000, dalších 200 000 lidí pak zemřelo v poválečném chaosu.

Zdá se vám, že si záměrně vybírám vzorky, aby mi ladily? OK, když sečteme čísla ze všech válek světa, zjistíme, že počty usmrcených válečným násilím rapidně klesají. V době studené války to bylo kolem 180 000 lidí ročně, za poslední dekádu jsme to stáhli na pouhých 55 000 ročně. Samozřejmě, pořád je to o 55 000 víc, než by to mělo být. Chci jen říct, že ty hrůzy, které sledujeme nyní, jsou lepší, humánnější alternativy k mnohem hrozivějším a hrůzyplnějším hrozným hrůzám. Musíte svět porovnávat se světem, ne se svojí představivostí.

Photos.com

„A přestaňte nám čmárat po vzduchu, kdo to má pak uklízet!“

Když tak učiníte, výjimečně se setkáte se současným systémem, který není lepší verzí staršího, mnohem horšího. Může vám vadit hamižnost a bratrovražedná soutěživost kapitalismu, ale kdysi jsme tu měli mnohem horší feudalismus. Můžete říct, že skutečný komunismus nikdy nedostal šanci, protože se ve východním bloku dostali ke kormidlu zasraní psychopati, musíte si ale uvědomit, že náchylnost k převzetí zasranými psychopaty bude vždycky jednou ze základních slabin toho systému. Je třeba mít trochu uznání pro lidi, kteří se hodně dřeli, aby byl dnešní svět lepší než býval. To my ale nemáme, protože…

#2. U lidí mocnějších než my si všímáme jen toho zlého

Creatas/Creatas/Getty Images

Dokonce i těm z vás, kteří nevyznáváte žádné náboženství, musí být koncept soudného dne sympatický. Každý člověk je souzen za všechny prasárny, které v životě napáchal, dobré a zlé skutky se položí na váhu. Zamyslete se nad tím – všichni ti bohatí gauneři, kterým v životě prošla jejich korupce a nenasytnost, se konečně musí zodpovídat před nějakou vyšší mocí. Žádní právníci, žádné kličky, žádné úplatky – jen spravedlnost. Užijte si věčné utrpení v plamenech pekelných, pane O2!

A tady bych měl divnou otázku: Kdyby lidé, kteří řídí Exxon (nebo Walmart, nebo Goldman Sachs) stáli před božím soudem, určitě by se museli zodpovídat za znečištění životního prostředí, daňové úniky, mizerné placení zaměstnanců a všechny ty tajné dohody, které si udělali s politiky. Ale co by bylo v pozitivním sloupečku? Dostane se klukům z Exxonu uznání za všechen ten benzín? Víte co, to je taková ta věc, která pohání sanitky, když vezou nemocné k lékaři, farmářské vybavení, kterým se vypěstovalo jídlo pro hladové, a auta, kterými lidé navštěvují své osamělé příbuzné.

Ryan McVay/Digital Vision/Getty Images

„Ta sanitka jezdí na krev chudých lidí!“

A co ten prachatý kapitalista, který vyjebával se svými podřízenými, ale také investoval peníze do výzkumu léku proti srdeční chorobě – dostane se mu uznání za všechny nemocné, které ten lék vyléčil? Internet miluje příběhy o zkorumpovaných policajtech – dostane se těmhle klukům uznání za všechny životy, které zachránili a zločiny, kterým zabránili? Vyslechl si Steve Jobs jen obvinění za všechny ty mrtvé dělníky ve Foxconnu, nebo dostal body i za všechnu tu radost, kterou jeho výrobky přinesly lidem? Dostane se Babišovi uznání za všechno to jídlo?

A proč ne? Proč bychom všechno, co produktivní lidé vyprodukují, měli brát jako samozřejmost?

A my tyhle věci bereme jako samozřejmost. Když vám řeknu, že se dnes mají dělníci lépe, protože průměrný dělník v roce 1970 si nemohl dovolit smartphone ani přístup k internetu nehledě na příjem, vyvrátíte oči se slov „No nekecej! Tyhle věci tehdy neexistovaly!“ Opravdu celý vývoj těchhle technologických zázraků vnímáme jako něco nevyhnutelného jako východ slunce raději než jako oddanou práci lidí, kteří na sebe brali velká rizika a vstávali brzy ráno i když by mohli místo toho sedět doma a koukat na porno?

Brand X Pictures/Brand X Pictures/Getty Images

Ten chlap má tak velkýho ptáka, že bude k jeho zobrazení potřebovat lepší grafickou kartu.

Proč nemůžeme prostě uznat, že tyhle vynálezy máme díky tomu, že žijeme v systému, který podněcuje a odměňuje jejich vynalezení? Nebo že ten samý systém, který nám dal iPhone, nám dal také nejistotu zaměstnání a sociální rozdíly? Miliony lidí, kteří se na internetu vztekají, že tak strašně, jak se Walmart chová ke svým zaměstnancům, by se k nim sami nikdy nechovali, ale to je hlavně kvůli tomu, že sami žádné zaměstnance nemají. Nikdy na sebe nevzali to riziko ani ty stohodinové pracovní týdny, aby vybudovali z ničeho něco velkého. Takže když už se rozčilujeme nad lidmi, kteří tak učinili, neměli bychom také ocenit to, že naše domy jsou plné věcí, které máme díky nim?

Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho z vás, kteří tohle čtete, s tím nejen nesouhlasíte, ale fyzicky vás to rozčiluje. Ale myslim, že tady jde o něco jiného…

1# Chceme, aby svět byl zkažený, protože nám to dává výmluvu proč se z něj stáhnout

Brand X Pictures/Brand X Pictures/Getty Images

A dostáváme se k závěru. Nejběžnější odpověď na „Ale vždyť není tak zle!“ je „Aha, takže si mám jen sednout a usmívat se, zatímco v Malajsii znásilňují děti k smrti? Myslíš, že by Martin Luther King Jr. Změnil svět, kdyby ho nerozčiloval stav věcí?“ Zdá se mi, jakoby lidé byli přesvědčení, že když přestanou ke světu přistupovat s cynismem a odtažitou ironií, je to jakoby se zaprodali, nebo schvalovali všechno zlo. A podle mě je to jen další kravina, kterou se balamutíme.

Martin Luther King dokázal to, co dokázal, díky tomu, že byl optimistický. A to ne ve smyslu, že by věřil, že když zůstane doma a bude celý den hrát kulečník, svět se nějak zpraví sám, byl optimistický v tom smyslu, že věřil, že bezpráví můžeme napravit, pokud se o to budeme hodně snažit. Stejně tak Steve Jobs věřil, že výpočetní technika může změnit svět, pokud dost géniů odpracuje dost stohodinových týdnů. Optimismus znamená věřit, že vyjít ven do světa a dělat věci má smysl. Naopak cynici zůstávají doma a nedělají nic. Není náhoda, že ti necyničtější hipsteři mezi námi jsou také ti nejvíc nezaměstnaní.

Super,“ říkáte si, „už se zase ze svého pozlaceného trůnu na vrcholu Hory penisových příšer posmíváš mladým a chudým. Nemůžeme se všichni živit psaním pubertálních fórků.“ Ale já mluvim sám o sobě – zaměstnanostní boom Clintonových let jsem strávil v odporných administrativních pracích, protože ten boom se týkal hlavně certifikovaných odborníků na telekomunikace, ne absolventů žurnalistiky zběhlých v koukání na Zlaté oko. V té době jsem si velmi rád přečetl články o tom, jak mizerně je na tom trh práce. Jak jinak vysvětlit všechny ty zaměstnavatele, kteří odmítali nabrat někoho bez zvláštních dovedností, který by tu práci dělal s kombinací opovržení a odtažité ironie? Cynismus se mi stal bianco šekem pro selhání.

Thomas Northcut/Photodisc/Getty Images

A proč by se měla snažit? Stejně si nikdy nebude moct dovolit okna a nábytek.

Ti samí lidé, kteří se tak rádi na facebooku rozčilují, jak zkorumpované máme politiky, se taky neobtěžují jít k volbám a zvolit jiné. „A proč bych měl v den voleb opustit byt,“ říkají, „stejně jsou volby jen podvod!“ To se ti hodí, co? Stejně se ti nikam nechtělo. „Proč bych měl dávat peníze bezdomovcům? Stejně je utratí za piko!“ To se ti hodí, co? Navíc ti zůstanou ty peníze. „Proč bych se měl snažit začít podnikat? Nadnárodní korporace mě stejně zničí!“ To se ti hodí, co? Aspoň si ušetříš několik dekád šestnáctihodinových pracovních dní a tři žaludeční vředy. „Proč bych měl hledat nové přátele? Lidi v mém věku jsou stejně povrchní bezmozci!“ To se ti hodí, co? Aspoň můžeš zůstat doma a sledovat maraton Perníkového táty, což jsi shodou okolností stejně plánoval udělat.

Proto jsem dospěl k názoru, že cynismus je frustrující – cynismus nezpůsobuje nečinnost, touha po nečinnosti způsobuje cynismus. A vy se v obraně svého cynismu budete rvát až do roztrhání těla.

Thomas Northcut/Lifesize/Getty Images

„Chceš říct, že mám jít ven a najít si práci? Uf. Obloha je na prd.“

Tak to je – a to, že spousta z vás cítila dříve při čtení o zlaté éře lidstva odpor až v žaludku, má svůj důvod – do představy, že svět je prohnilý, jste už investovali celkem dost. Zeptejte se sami sebe: Kdyby se StarTrekovská utopie někdy naplnila, byli byste tam na té lodi a prožívali dobrodružství? Nebo byste seděli doma a přemýšleli o tom, že Federace je na prd?

Protože pro děcko, které žilo před 200 lety je náš svět splněnou StarTrekovskou utopií. Všechny informace světa jsou vám k disposici skrze to zařízení, na kterém čtete tenhle článek. Proč ještě nejste geniální? Jak s touto mocí nakládáte?

Via YouTube

Máte dlouhý seznam důvodů/výmluv a je to vaše věc. A není to tím, že je svět na hovno, protože není a nezáleží na tom, jak moc si přejeme, aby byl. A teď se podívejte na tenhle klip.

Pokud vás neinspiroval, tak už fakt nevim…

Ale překladatel ví. Od Davida Wonga jsem přeložil také geniální článek s názvem 6 drsných ale pravdivých rad, které z tebe udělají lepšího člověka. Pokud jste zběhlí v Angličtině, můžete si od něj přečíst i další články. Pokud vám víc vyhovuje Čeština, ze stejného serveru jsem přeložil taky jakýsi manuál pro hádky a internetové diskuse zvaný 5 logických klamů, kvůli kterým se pletete víc, než si myslíte a nově nabyté zkušenosti si můžete rovnou vyzkoušet v zuřivé diskusi pod článkem 5 úplných blábolů o islámu, kterým možná věříte. Pokud chcete mít přehled, kdy zase něco vyplodím, můžete mě sledovat na facebooku.

Reklamy