7 důvodů proč svět vypadá horší, než skutečně je

Autor: David Wong

Překlad: Bořivoj Filip

(originál k přečtení na cracked.com)

Jen za posledních dvacet let se miliarda lidí vyhrabala z chudoby. Věděli jste to? Slyšeli jste někde, že se tohle stalo? Sedíte a rozjímáte nad tím, jak radostná je to zvěst?

Já ne. Zuřím, protože mi operátorka O2 nakecala hromadu lží a já jí potom kývl na extra výhodný tarif, za který mi účtují dvojnásobek. Stejně si myslím, že vprostřed všech těch stížností na ekonomiku, politiku a padoušství telefonních operátorů, bychom si měli alespoň na okamžik uvědomit, že žijeme ve zlatém věku lidstva a že život našeho živočišného druhu se zlepšuje tempem, jaké si dokonce ani šedesátkoví hipízáci v těch nejsmradlavějších snech nebyli schopní představit.

Proč je to pro nás tak těžké? Víte…

#7. Dokážeme být šťastní, jen když ostatní nejsou

Thinkstock/Comstock/Getty Images

Sakra, to je chmurný nadpis. Řekněme to radši takhle: Většina chlapů si přeje, aby jejich ženy nebo přítelkyně byly krásné jako Jennifer Lawrence nebo Emily Ratajkowski (alias ta bruneta z videoklipu Blurred Lines)

via YouTube

Jenže „krásná“ doslova znamená „atraktivnější než drtivá většina žen.“ Vnímáme jí jako úžasnou jen protože je výjimečná. Kdyby všechny ženy vypadaly jako ona, už bychom ji za krásnou nepovažovali.

Jinými slovy, všichni chceme to, co většina ostatních nemá. A všichni to chtějí právě protože to nemají. Tudíž už z podstaty věci je nemožné, aby to měli všichni, protože pak už by to nebylo výjimečné – nikdo by po tom netoužil. Tenhle paradox funguje ve všem, co vás rozčiluje na ekonomice, vládě, nebo společnosti jako takové. Je to taková hlava 22, kterou používáte k týrání sebe sama.

Kecy,“ řvete na mě v duchu, zatímco se v ostatních záložkách už načítá vyhledávání fotek Emily Ratajkowské. „Systém je na hovno. Velká část lidí nemá přístup ani k základním prostředkům pro důstojný život a to všechno jen kvůli zkorumpovanejm politikům, hamižnejm bankéřům a jinejm sociopatům, kteří tahají za nitky systému!“ Já vás chápu. Nejdřív se podívejte na tohle video:

To s naším tématem nijak nesouvisí, jen jsem chtěl, abyste to viděli. Teď čapněte tužku a napište si seznam věcí, které by podle vás měl v dobrém a spravedlivém světě vlastnit každý člověk. Samozřejmě, byla by to základní bezpečnost, svoboda a střecha nad hlavou. Přístup k pitné vodě, jídlu, k základní zdravotní péči a dopravě. Elektřina. Telefon. Dnes už se taky neobejdete bez přístupu k internetu a určitě každý potřebuje topení a klimatizaci. Svoboda vybrat si partnera/partnerku a tak dále. I když vás ani nenapadlo si ten seznam skutečně napsat, určitě nějakou takovou obecnou představu máte – jinak byste neměli důvod být naštvaní.

A teď si položte otázku, na kterou se běžně nikdo neptá: Na základě čeho jste se rozhodli, že by tyto věci měl mít každý?

Rád vám odpovím, ten váš seznam je totiž Emily Ratajkowski. Vaše představa toho, co by každý „měl“ mít, není nic jiného než seznam věcí, které většina lidí na tomto světě nemá a nikdy neměla. A pak jste se rozhodli, že tohle by měl mít každý, kdyby svět nebyl zkorumpovaná hromada sraček.

Comstock/Comstock/Getty Images

„Vlastně je mi to jedno, hlavně že mám víc než Jirka“

Ale je to jen nahodilost – kdybyste se narodili v Nigérii, vaše idea toho, co by každý měl mít, by vypadala trochu jinak (tak třeba by v ní nebyl internet ani klimatizace). Vlastně je to tak, že Nigerijcův ideální standard více méně odpovídá tomu, co vy i všichni ve vašem okolí už máte.

Jasný jak facka, teď si ale všimněte, jak často se lidé v zápalu politické debaty do této pasti chytají. Štvou vás vaše studentské půjčky a to, že školné vás stojí víc než rodinný dům? Rozzuřilo vás ještě víc, když jste zjistili, že ve Švédsku je vysoká škola zdarma? No jo, jenže většina zemí není Švédsko. Švédsko má Emily Ratajkowskou vzdělávacích systémů. (Poznámky tohoto typu většinou měním na velmi podobná témata, která jsou však českému čtenáři bližší. Tady jsem se rozhodl nechat původní narážku, jen abychom mohli ocenit, že i my máme Emily Ratajkowskou vzdělávacích systémů. Pokud přeci jen stojíte o bližší příklad, nedávno jsem se setkal s člověkem, který vykresloval ČR jako apokalyptickou díru beznaděje kvůli tomu, že zaměstnanci Lidlu u nás berou sedmkrát nižší plat než jejich kolegové ve Švýcarsku, další takové Emily Ratajkowské – pozn. Překl.)

via YouTube

Máme tendenci si vybírat to nejlepší na světě a označit to za minimum, kterého by měl dosáhnout každý, kdyby na světě nebylo tolik zla a bezpráví. Běsníme, když zjistíme, že se někomu nedostalo nové léčby, která mu mohla zachránit život, protože zdravotní péče by měla být základním lidským právem. Ale jak by něco mohlo být přirozeným lidským právem, pokud to A) před rokem ještě neexistovalo a B) ještě teď to existuje jen ve velmi omezeném a drahém množství?

Takže podle tebe je špatně snažit se věci zlepšit? A říkáš, že existuje verze toho videoklipu nahoře bez?“ Ale vůbec ne. A ano, existuje. Věc se má tak, že se všechno zlepšuje – lidský život je delší a kvalitnější než bylo kdy v lidské historii možné a tenhle trend pokračuje. Vždycky budou lidé, kteří jsou na vrcholu křivky, ale vy prostě nemůžete to, co oni mají, považovat za něco, co vám bylo odepřeno, ať už jde o peníze, vzhled, zdraví, nebo cokoli jiného.

Ryan McVay/Digital Vision/Getty Images

Třeba o adekvátní ochranu rozkroku

Jenom v sobě systematicky ubíjíte veškeré štěstí. Sedíte v tomhle světě, obklopeni lahodnými plody rozumu a dobra, a přemýšlíte jen o tom, že se nám nepodařilo se zbavit něčeho (nerovnost), čeho se prostě zbavit nelze. A to mě přivádí k dalšímu bodu…

#6. Skutečný svět vždy srovnáváme s imaginárním světem, který existuje jen v naší hlavě

Může tě naštvat, že ti spotřeba auta od posledně stoupla, ale jen blázen by se rozčiloval z toho, že ho auto nedokáže ve vteřině zdarma teleportovat po celém světě a na zadním sedadle se neprodávají burgery z Black dog cantiny.

A přesně tohle děláme každý den – neustále žehráme nad tím, že skutečný svět nedokáže dostát nějakému nesmyslnému a nemožnému standardu, který existuje jen v naši šílených hlavách. Když si v lenošce otevřeš noviny (doufám, že jsi taťka ze šedesátkových seriálů, nebo ne?) a zoufáš si, jak jsou lidé nenasytní, politici zkorumpovaní a na dobrou práci nenarazíš, dává to smysl jen když dokážeš odpovědět na otázku „V porovnání s čím?“ Protože žádná skutečná společnost se nikdy neobešla bez nenasytnosti, korupce a špinavých, špatně placených prací.

Jupiterimages/Comstock/Getty Images

Všichni boháči si dávají prachy do pytlů se znaky dollaru jako kreslené postavičky

 

Je ale jasné, že svou zemi nesrovnáváme s jinými zeměmi, ale s vymyšlenou dokonalou zemí, kterou jsme si zrovna vymysleli, nebo vytáhli z popkultury. Tak například, asi nejznámější fiktivní utopií je Star Trek. V tom vesmíru je na zemi mír, zdroje jsou dostatečné a na peníze se dávno zapomnělo, stejně jako na rasismus. Podvědomě se na ten svět díváte a říkáte si „Co je sakra špatně s naším světem? Proč se nedokážeme prostě odpoutat od hamižnosti a hněvu?“

Problém je v tom, že společenské změny, které ve Star Treku proběhly, si Gene Roddenberry prostě vycucal z prstu – nemusel promýšlet, jak to zařídit, aby byl každý na světě šťastný, i když by každý byl raději kapitánem vesmírné lodi než údržbářem na světě, který potřebuje mnohem více druhých jmenovaných. Imaginární světy se nemusí zabývat logistikou – já pracuji na knize o fiktivní technologii, která každému umožňuje provozovat kung fu nebo střílet blesky z genitálií, ale nemusel jsem se v ní potýkat se všemi těmi technikáliemi, kvůli kterým si reálně budeme muset na hromptáky ještě alespoň dvacet let počkat.

Stockbyte/Stockbyte/Getty Images

A na horizontu se zrodil hrdina…

 

A přesně tyhle rozpory vaše představivost nebere v potaz – přemýšlíte, proč nežijeme v zemi, kde všichni politici konají v zájmu občanů, a nevšimnete si, že podle některých politiků je v zájmu občanů vystoupení z Evropské unie, zatímco pro jiné je to hlubší integrace.

Dobře, ale to neznamená, že snaha o jakoukoli pozitivní změnu je stavění vzdušných zámků! Copak by nebylo možné žít ve světě, kde by se třeba ti nejbohatší vzdali části svého majetku, abychom my ostatní mohli mít alespoň základní minimum?“ Bylo! Ale vám by to stejně nestačilo, protože…

#5. Zaměřujeme se na negativní doprovodné jevy úžasných trendů

Aidon/Digital Vision/Getty Images

Tady se přít nebudu, ekonomika je posledních deset let dost na prd. Nezaměstnanost je vysoká, mzdy nerostou, střední třída vymírá a dobře placené práce přístupné všem je čím dál méně. Víte o čem mluvím. Pokud ne, zajeďte si do severních Čech.

Jen si to představte, jaké by to bylo žít ve světě, kde by se všichni ti obtloustlí pracháči vzdali části svého bohatství a čistá mzda průměrného člověka by za pouhých třicet let vzrostla o tisíc procent. Sakra, to bychom si žili jako zhýralá elita antického Říma. Non-stop orgie, při kterých by nás supermodelky krmily hrozny.

Photos.com

„Tohle ti moc nejde, Lindo.“

A víte co? To s těmi tisíci procenty se opravdu stalo. V Číně. V Indii se mzdy za posledních deset let ztrojnásobily. No jo, ale komu záleží na těch, ehm, dvou a půl miliardách lidí? No přeci vám! Nesnili jsme ještě před chvilkou o StarTrekovské utopii, kde celé lidstvo táhne za jeden provaz? Možná bychom měli tu zlatou vlnu, která Indii a Čínu vytahuje z chudoby, oslavovat stejně, jakoby probíhala u nás, ne? Celé lidstvo je přeci jen jedna velká rodina.

Je třeba si uvědomit, že ekonomický propad, kterým si my Evropané a Američané procházíme, je přímým důsledkem toho, že jsme konečně na tu party pozvali i zbytek světa. Palivo je čím dál dražší, protože se zvyšuje poptávka díky tomu, že lidé na druhém konci světa si konečně mohou dovolit svá první auta, klimatizace a počítače. Dobře placených nekvalifikovaných zaměstnání je málo, protože o ně soutěžíme s lidmi třetího světa, pro které jde o první zaměstnání jejich života.

Jupiterimages, Brand X Pictures/Brand X

„Ty vole, před ním se takhle netvař. To nemůžeš alespoň předstírat, že mu to přeješ?“

Jinými slovy: boháč se vzdal části svého jmění, aby pomohl chudým. Problém je jen v tom, že my všichni jsme ten boháč. Pokud máte doma počítač, ledničku a splachovací záchod, pak patříte mezi ty nejštastnější parchanty na tomhle světě. Žijete život a lá Emily Ratajkowski – ten, po kterém všichni ostatní touží. Máte teď u srdce ten hřejivý pocit z toho, že vaše ztráta pomohla někomu jinému?

A pokud ne, proč ne?

Jupiterimages/Photos.com/Getty Images

Tebe nepočítám, mami. Ty všechno nenávidíš.

Když se na to podíváme takhle, nezdá se vám, že když si stěžujeme, jak je všechno na hovno, chováme se tak trochu jako sobecký, rozmazlený frackové? Jo a když už o tom mluvíme…

#4. To, po čem toužíme a to, co nenávidíme, je totéž

Photodisc/Photodisc/Getty Images

Tady se asi shodneme: Vlády a ekonomiky celého světa užívají vykořisťovatelské a korupční praktiky, které by bylo možné zastavit, kdyby na to někdo prostě měl koule.

Tak třeba, možná jste slyšeli, že po celých Spojených státech nedávno stávkovali pracovníci fastfoodů s požadavkem zdvojnásobení minimální mzdy. Skvělý příklad – pokud minimální mzda nestačí na pokrytí základních potřeb, proč ji prostě nezvýšit? Protože se politici odmítají postavit těm ďábelským korporacím! Ze stejného důvodu nikdo nezakáže působení všech těch tajných sponzorů a lobbistů, kteří kurví demokracii. Kdyby se v ideálním světě zdražoval benzín, vláda by se všem těm hamižným petrobaronům postavila donutila by je ceny snížit! Sere nás právě to, že můžou, ale rozhodnou se to neudělat, kurňa.

Jupiterimages/Goodshoot/Getty Images

„SRÁT NA CHUDÝ!“

A já souhlasím – kudla se mi v kapse otvírá, když sluším, že někdo zneužívá systém, aby s námi mohl vyjebat. Jako třeba když se nemocnice dohodnou na zdražení nejlacinějšího aspirinu o 1000%, nebo že banky tajně drží ceny hliníku a mědi nadhodnocené. Nemohl by té cenové fixaci konečně někdo učinit přítrž? Pokud je něčeho dostatek, je umělé udržování vysoké ceny nemorální. Je to stejné jako s tím zlým magnátem z Total Recall, který nutil lidi platit za kyslík. Strčte toho hajzla na povrch Marsu, jen ať mu ta očka vybouchnou!

No jo, ale je tu ještě jedna věc…

Nekvalifikovaných pracovníků je také vždycky dost. Pokud vaše schopnosti končí u callcentrákování, servírování hamburgerů, nebo jiných prací, které po denním zaučení zvládne každý, pak jste jako pracovníci stejně hojní jako kyslík. Jelikož jsou tyto zdroje (nekvalifikovaní, nepříliš motivovaní pracovníci) dostatkové, očekávají ti, kteří za ně platí (zaměstnavatelé), že budou levné (nízká mzda).

Jason Florio/Digital Vision/Getty Images

„Skvělá práce s tím nádobím! Když ti to takhle půjde i nadále, budeš si moct zanedlouho dovolit kabelovku!

Samozřejmě, pokud je váš soubor dovedností vzácnější (třeba pokud jste špičkový softwarový vývojář), očekávají, že bude dražší, a nabídnou víc. Jediný způsob, jak lidem s dovednostmi hojnými jako kyslík zajistit slušnou mzdu je, uhodli jste to, nějaký způsob fixování cen, tedy přesně to, co jsme před chvilku vyčítali těm nenasytným bastardům – ať už jde o vnější zásah státu (minimální mzda) nebo seskupení těch, kteří práci prodávají, za účelem zvýšení ceny proti vůli kupujícího (odbory). Fixace cen se najednou zdá OK, když probíhá v náš prospěch.

A prosím, nebombardujte mě odkazy na články, které obhajují zvýšení minimální mzdy, neříkejte mi, že jsem ztratil kontakt s pracujícími lidmi díky mým stovkám dolarů z prdících příšer. Já si taky myslím, že by se minimální mzda měla zvýšit. Jistá cenová fixace je dobrá věc, ať už jde o cenu práce nebo hliníku a kapitalismus funguje jen když každý bojuje za své zájmy. Jde mi o to, že stejný postup lze aplikovat na všechno. Chcete vykopat z vlády všechny lobbisty? V pohodě, jen si uvědomte, že s nimi vyhodíte i obhájce legalizace marihuany a protikorupční aktivisty. Pokud chceme všem těm kmotrům zakázat podporu politických stran za účelem prosazování svých zájmů, budem muset totéž zakázat i skupinám prosazujícím legalizaci trávy. Počkat, nemysleli jste si snad, že by se tyhle praktiky měly zakazovat jen lidem, se kterými nesouhlasíte, že ne?

Jupiterimages/Photos.com/Getty Images

„Jdeme na to. Zničte Brno.“

Takže ještě jednou, to co na jednu stranu vypadá jako neomluvitelná prohnilost systému, je jen vedlejší efekt toho, že i jiní lidé mají přístup ke stejným možnostem jako vy, jen jí užívají k prosazování agendy, která se vám nelíbí. Vítek Bárta běhá na svobodě, protože standard k usvědčení někoho je naschvál postaven vysoko – a za to budete moc rádi, pokud budete někdy obžalováni ze zločinu. A to nás přivádí k dalšímu bodu…

#3. Neuvědomujeme si, že nedostatky jsou jen alternativami k mnohem horším nedostatkům

Jupiterimages/Pixland/Getty Images

Na střední a vysoké škole jsem si prošel stejným obdobím jako každý jiný. Přečtete si knihu, která vás nadchne, a dva měsíce o ní pak mluvíte furt dokola. A pak si přečtete jinou knihu a zjistíte, že přesně ty změny, za které orodovala ta první kniha, se už kdysi dávno někdo snažil zavést a výsledkem byla smrt nějakých 100 milionů lidí. Pak ty myšlenky v tichosti opustíte a trochu dospějete.

Proto dospělí vždycky nasadí ten samolibý výraz, když slyší adolescenty s plameny v očích říkat věci jako „Stejně bychom to s tím komunismem mohli zkusit znova, myšlenka je to skvělá!“ nebo „Vím, že tenhle názor není dnes úplně politicky korektní, ale nechápu proč bychom prostě špatným lidem nemohli zakázat se množit?“ nebo „Ty vole, ten Hayek, to byl frajer!“ nebo „Už jsi viděl Zeitgeist?“ Uznávám, taky jsem to dělal. Je přirozené koukat se na neomluvitelná pochybení lidské rasy a usoudit, že lepší alternativa nejen existuje, ale že je evidentní. Vždycky si pak vzpomenu na svůj oblíbený citát H.L. Menckena: „Ke každému komplexnímu problému existuje řešení, které je jednoduché, elegantní a chybné.“

Jupiterimages/Polka Dot/Getty Images

Přesně za čtyři vteřiny strhne ty nálepky.

Mohl to říci i jinak: „Pokud tě universální řešení na všechny problémy světa napadlo na střední škole, je dost pravděpodobné, že už to někdy někdo zkoušel.“ A způsob, jakým fungujeme teď, nehledě na to, jak moc je na hovno, je skoro vždycky jen alternativa k nějakému mnohem horšímu způsobu, který už jsme v minulosti zkusili (aneb jak pravil Churchill, „…demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli…“).

Náhodný příklad, Amerika k eliminaci nepřátel užívá kontroverzní bezpilotní letouny. Každý týden vypukne další hluboké pobouření, když ti dálkově ovládaní vraždoboti odpálí padoucha společně s dvaceti náhodnými lidmi, kteří prostě jen stáli moc blízko. Vždycky se rozohní debata nad tím, že tyhle vražedné stroje jsou děsivými bojovníky v „globální válce bez tváří.“

Ale bezpilotní letouny nebyly vymyšleny jako alternativa k vyjednávání a slavnostním večeřím. Byly sestrojeny jako alternativa buďto k vysazení vojáků (a tedy riskování jejich životů) nebo prostému vybombardování všeho, kam až oko dohlédne (mnohem víc mrtvých). Pohled na to, jak létající robot vyhodí podezřelého do vzduchu raketou, je děsivý, alespoň do chvíle, kdy ho srovnáte s misí z filmu Černý jestřáb sestřelen.

Hemera Technologies/AbleStock.com

Anebo s tím, co děje tady, ať už je to cokoli.

Ale proč se nemůžeme snažit žít ve světě, kde se lidé nezabíjí vůbec?“ Můžeme! Stejně tak jako bychom se měli snažit vytvořit systém, který lidem zajistí vyšší životní standard než kapitalismus, nebo vyšlechtit kočky, který nejsou svině. Ale aby bylo jasno, v každém případě se snažíme propracovat k něčemu, co neexistuje a nikdy nikde neexistovalo. Lidé válčí, tak jako se jiná zvířata zabíjejí kvůli území a zdrojům. A stejně tak rostliny, mikroorganismy a buňky.

Skutečná změna se děje postupně, jak po dekády a staletí přicházíme s dalšími a dalšími drobnostmi, které ty hrůzy trochu zmenší. Ano, bezpilotní letouny zabily 4 700 lidí a celá válka v Afghánistánu má 20 000 civilních obětí (většina při povstáních nebo sektářských rozepřích, které válka způsobila). Ale ve Vietnamu to číslo bylo mezi 250 000 a 500 000, dalších 200 000 lidí pak zemřelo v poválečném chaosu.

Zdá se vám, že si záměrně vybírám vzorky, aby mi ladily? OK, když sečteme čísla ze všech válek světa, zjistíme, že počty usmrcených válečným násilím rapidně klesají. V době studené války to bylo kolem 180 000 lidí ročně, za poslední dekádu jsme to stáhli na pouhých 55 000 ročně. Samozřejmě, pořád je to o 55 000 víc, než by to mělo být. Chci jen říct, že ty hrůzy, které sledujeme nyní, jsou lepší, humánnější alternativy k mnohem hrozivějším a hrůzyplnějším hrozným hrůzám. Musíte svět porovnávat se světem, ne se svojí představivostí.

Photos.com

„A přestaňte nám čmárat po vzduchu, kdo to má pak uklízet!“

Když tak učiníte, výjimečně se setkáte se současným systémem, který není lepší verzí staršího, mnohem horšího. Může vám vadit hamižnost a bratrovražedná soutěživost kapitalismu, ale kdysi jsme tu měli mnohem horší feudalismus. Můžete říct, že skutečný komunismus nikdy nedostal šanci, protože se ve východním bloku dostali ke kormidlu zasraní psychopati, musíte si ale uvědomit, že náchylnost k převzetí zasranými psychopaty bude vždycky jednou ze základních slabin toho systému. Je třeba mít trochu uznání pro lidi, kteří se hodně dřeli, aby byl dnešní svět lepší než býval. To my ale nemáme, protože…

#2. U lidí mocnějších než my si všímáme jen toho zlého

Creatas/Creatas/Getty Images

Dokonce i těm z vás, kteří nevyznáváte žádné náboženství, musí být koncept soudného dne sympatický. Každý člověk je souzen za všechny prasárny, které v životě napáchal, dobré a zlé skutky se položí na váhu. Zamyslete se nad tím – všichni ti bohatí gauneři, kterým v životě prošla jejich korupce a nenasytnost, se konečně musí zodpovídat před nějakou vyšší mocí. Žádní právníci, žádné kličky, žádné úplatky – jen spravedlnost. Užijte si věčné utrpení v plamenech pekelných, pane O2!

A tady bych měl divnou otázku: Kdyby lidé, kteří řídí Exxon (nebo Walmart, nebo Goldman Sachs) stáli před božím soudem, určitě by se museli zodpovídat za znečištění životního prostředí, daňové úniky, mizerné placení zaměstnanců a všechny ty tajné dohody, které si udělali s politiky. Ale co by bylo v pozitivním sloupečku? Dostane se klukům z Exxonu uznání za všechen ten benzín? Víte co, to je taková ta věc, která pohání sanitky, když vezou nemocné k lékaři, farmářské vybavení, kterým se vypěstovalo jídlo pro hladové, a auta, kterými lidé navštěvují své osamělé příbuzné.

Ryan McVay/Digital Vision/Getty Images

„Ta sanitka jezdí na krev chudých lidí!“

A co ten prachatý kapitalista, který vyjebával se svými podřízenými, ale také investoval peníze do výzkumu léku proti srdeční chorobě – dostane se mu uznání za všechny nemocné, které ten lék vyléčil? Internet miluje příběhy o zkorumpovaných policajtech – dostane se těmhle klukům uznání za všechny životy, které zachránili a zločiny, kterým zabránili? Vyslechl si Steve Jobs jen obvinění za všechny ty mrtvé dělníky ve Foxconnu, nebo dostal body i za všechnu tu radost, kterou jeho výrobky přinesly lidem? Dostane se Babišovi uznání za všechno to jídlo?

A proč ne? Proč bychom všechno, co produktivní lidé vyprodukují, měli brát jako samozřejmost?

A my tyhle věci bereme jako samozřejmost. Když vám řeknu, že se dnes mají dělníci lépe, protože průměrný dělník v roce 1970 si nemohl dovolit smartphone ani přístup k internetu nehledě na příjem, vyvrátíte oči se slov „No nekecej! Tyhle věci tehdy neexistovaly!“ Opravdu celý vývoj těchhle technologických zázraků vnímáme jako něco nevyhnutelného jako východ slunce raději než jako oddanou práci lidí, kteří na sebe brali velká rizika a vstávali brzy ráno i když by mohli místo toho sedět doma a koukat na porno?

Brand X Pictures/Brand X Pictures/Getty Images

Ten chlap má tak velkýho ptáka, že bude k jeho zobrazení potřebovat lepší grafickou kartu.

Proč nemůžeme prostě uznat, že tyhle vynálezy máme díky tomu, že žijeme v systému, který podněcuje a odměňuje jejich vynalezení? Nebo že ten samý systém, který nám dal iPhone, nám dal také nejistotu zaměstnání a sociální rozdíly? Miliony lidí, kteří se na internetu vztekají, že tak strašně, jak se Walmart chová ke svým zaměstnancům, by se k nim sami nikdy nechovali, ale to je hlavně kvůli tomu, že sami žádné zaměstnance nemají. Nikdy na sebe nevzali to riziko ani ty stohodinové pracovní týdny, aby vybudovali z ničeho něco velkého. Takže když už se rozčilujeme nad lidmi, kteří tak učinili, neměli bychom také ocenit to, že naše domy jsou plné věcí, které máme díky nim?

Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho z vás, kteří tohle čtete, s tím nejen nesouhlasíte, ale fyzicky vás to rozčiluje. Ale myslim, že tady jde o něco jiného…

1# Chceme, aby svět byl zkažený, protože nám to dává výmluvu proč se z něj stáhnout

Brand X Pictures/Brand X Pictures/Getty Images

A dostáváme se k závěru. Nejběžnější odpověď na „Ale vždyť není tak zle!“ je „Aha, takže si mám jen sednout a usmívat se, zatímco v Malajsii znásilňují děti k smrti? Myslíš, že by Martin Luther King Jr. Změnil svět, kdyby ho nerozčiloval stav věcí?“ Zdá se mi, jakoby lidé byli přesvědčení, že když přestanou ke světu přistupovat s cynismem a odtažitou ironií, je to jakoby se zaprodali, nebo schvalovali všechno zlo. A podle mě je to jen další kravina, kterou se balamutíme.

Martin Luther King dokázal to, co dokázal, díky tomu, že byl optimistický. A to ne ve smyslu, že by věřil, že když zůstane doma a bude celý den hrát kulečník, svět se nějak zpraví sám, byl optimistický v tom smyslu, že věřil, že bezpráví můžeme napravit, pokud se o to budeme hodně snažit. Stejně tak Steve Jobs věřil, že výpočetní technika může změnit svět, pokud dost géniů odpracuje dost stohodinových týdnů. Optimismus znamená věřit, že vyjít ven do světa a dělat věci má smysl. Naopak cynici zůstávají doma a nedělají nic. Není náhoda, že ti necyničtější hipsteři mezi námi jsou také ti nejvíc nezaměstnaní.

Super,“ říkáte si, „už se zase ze svého pozlaceného trůnu na vrcholu Hory penisových příšer posmíváš mladým a chudým. Nemůžeme se všichni živit psaním pubertálních fórků.“ Ale já mluvim sám o sobě – zaměstnanostní boom Clintonových let jsem strávil v odporných administrativních pracích, protože ten boom se týkal hlavně certifikovaných odborníků na telekomunikace, ne absolventů žurnalistiky zběhlých v koukání na Zlaté oko. V té době jsem si velmi rád přečetl články o tom, jak mizerně je na tom trh práce. Jak jinak vysvětlit všechny ty zaměstnavatele, kteří odmítali nabrat někoho bez zvláštních dovedností, který by tu práci dělal s kombinací opovržení a odtažité ironie? Cynismus se mi stal bianco šekem pro selhání.

Thomas Northcut/Photodisc/Getty Images

A proč by se měla snažit? Stejně si nikdy nebude moct dovolit okna a nábytek.

Ti samí lidé, kteří se tak rádi na facebooku rozčilují, jak zkorumpované máme politiky, se taky neobtěžují jít k volbám a zvolit jiné. „A proč bych měl v den voleb opustit byt,“ říkají, „stejně jsou volby jen podvod!“ To se ti hodí, co? Stejně se ti nikam nechtělo. „Proč bych měl dávat peníze bezdomovcům? Stejně je utratí za piko!“ To se ti hodí, co? Navíc ti zůstanou ty peníze. „Proč bych se měl snažit začít podnikat? Nadnárodní korporace mě stejně zničí!“ To se ti hodí, co? Aspoň si ušetříš několik dekád šestnáctihodinových pracovních dní a tři žaludeční vředy. „Proč bych měl hledat nové přátele? Lidi v mém věku jsou stejně povrchní bezmozci!“ To se ti hodí, co? Aspoň můžeš zůstat doma a sledovat maraton Perníkového táty, což jsi shodou okolností stejně plánoval udělat.

Proto jsem dospěl k názoru, že cynismus je frustrující – cynismus nezpůsobuje nečinnost, touha po nečinnosti způsobuje cynismus. A vy se v obraně svého cynismu budete rvát až do roztrhání těla.

Thomas Northcut/Lifesize/Getty Images

„Chceš říct, že mám jít ven a najít si práci? Uf. Obloha je na prd.“

Tak to je – a to, že spousta z vás cítila dříve při čtení o zlaté éře lidstva odpor až v žaludku, má svůj důvod – do představy, že svět je prohnilý, jste už investovali celkem dost. Zeptejte se sami sebe: Kdyby se StarTrekovská utopie někdy naplnila, byli byste tam na té lodi a prožívali dobrodružství? Nebo byste seděli doma a přemýšleli o tom, že Federace je na prd?

Protože pro děcko, které žilo před 200 lety je náš svět splněnou StarTrekovskou utopií. Všechny informace světa jsou vám k disposici skrze to zařízení, na kterém čtete tenhle článek. Proč ještě nejste geniální? Jak s touto mocí nakládáte?

Via YouTube

Máte dlouhý seznam důvodů/výmluv a je to vaše věc. A není to tím, že je svět na hovno, protože není a nezáleží na tom, jak moc si přejeme, aby byl. A teď se podívejte na tenhle klip.

Pokud vás neinspiroval, tak už fakt nevim…

Ale překladatel ví. Od Davida Wonga jsem přeložil také geniální článek s názvem 6 drsných ale pravdivých rad, které z tebe udělají lepšího člověka. Pokud jste zběhlí v Angličtině, můžete si od něj přečíst i další články. Pokud vám víc vyhovuje Čeština, ze stejného serveru jsem přeložil taky jakýsi manuál pro hádky a internetové diskuse zvaný 5 logických klamů, kvůli kterým se pletete víc, než si myslíte a nově nabyté zkušenosti si můžete rovnou vyzkoušet v zuřivé diskusi pod článkem 5 úplných blábolů o islámu, kterým možná věříte. Pokud chcete mít přehled, kdy zase něco vyplodím, můžete mě sledovat na facebooku.

Advertisements
18 comments
  1. František M. said:

    Tak už vím, proč se mi to protiví. Článek je skrytě agresivní, plný emociálně nabitých slov, která nenápadně manipulují. Irituje mě také žalostná gramatika (pisatel by si na místo vkládání kýčovitých obrázků měl zopakovat psaní čárek v souvětích a další základy).

    A článek zbytečně dlouze říká to, co je v sociálních vědách známé jako teorie relativní deprivace – ta ve zkratce říká to, co je zjevné ze statistik, za válek je menší sebevražednost než za stavu míru, největší sebevražednost na světě je v zemích nejvíce ekonomicky rozvitých (Japonsko, Norsko, apod.), není divu, ekonomická satisfakce Maslowovy pyramidy potřeb umožňuje lidem řešit ptákoviny.

    (Vůbec nechápu, proč by každý potřeboval klimatizaci. Osobně jsem na klimatizaci alergický.) Nerovnosti se absolutně zbavit nelze, relativně ovšem ano. Je to klasické argumentum ab absurdum, které není než obdoby straw-man fallacy. Sám o sobě na nic nežehrám, jsem se svým životem nanejvýš spokojen co se materiální zajištěnosti, životních výsad, práv a bezpečnosti týče, přesto přese všechno usiluji o větší rovnost a rovnoprávnost. Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že je to obecně prospěšné. Naši zemi nesrovnávám s imaginární zemí, ale s reálnými zeměmi, například skandinávskými, které si nikterak neidealizuje. Jde o míru prohnilosti systému.

    Tvrzení stran petrobaronů a cen pohonných hmot prostě není pravdivé. Něco málo o tom vím, neboť jsem se tím poměrně dlouho zabýval a kolikrát i cosi napsal (HN, Respekt, apod.).

    Osobně nejsem pro zákaz lobbyingu, ale pro jeho legalizace, tj. pro nasazení náhubku a obojku všem lobbyistů včetně těch tzv. bohulibých. Lobbying coby prosazování moci musí být pod kontrolou.

    Ad nadšení z knihy a zjištění, že kdysi dávno při prosazování těchto myšlenek zahynulo 100 miliónů lidí, opět argumentum ad absurdum (záměrné zveličování – proto manipulace). Každá myšlenka se může zvrtnout, pervertovat, úplně každá, je dobré a důležité na to myslet a neustále to připomínat a připamatovávat. To ovšem neznamená, že od ní upustíme.

    A k tomu citátu o jednoduchých řešeních na složité/kompexní problémy. Je to chytlavé a dobře znějící floskule, žel pramálo probíraná do hloubky. Ve skutečnosti je to častokrát zcela naopak a přesně o tom je Tainterova kniha psaná na cca 400 stranách, proto ji tu nebudu překlápět do jedné věty. Jen malý doklad toho, že ta teze neobstojí: na klimatickou změnu (nesmírně komplexní problém) nemáme jednoduché řešení (zbavit se závislosti na fosilních palivech je neuvěřitelně složité, ba nemožné), na ropný zlom také nemáme jednoduché řešení (naše současná infrastruktura, globalizovaná ekonomika, just-in-time delivery system jsou nesmírně složité a ve své složitosti zcela závislé na levné a snadno dostupné ropě a ta žel pozvolna dochází, obdobně náš světový růstový systém, který je založený na stále rostoucím objemu dluhu a fiat peněz a dalo by se to pokračovat do allelujah.

    Autor navíc žije v zakletí toho, že není žádná alternativa k statu quo, řekněme systémové. Umí myslet pouze kapitalismus v jeho více méně pozvolné měnlivosti a vedle něj jen to, co bylo: komunismus, feudalismus apod. Podceňuje to, co bych s Giddensem nazval utopickým realismem. Bylo výsledkem takové utopického realismu, že se vůbec zhmotnily myšlenky národních států, rovnoprávnosti žen, otroků, ras a dětí. Trvalo to ani ne tak dlouho, jak se nám autor snaží tvrdit.

    Ad 2) Klukům z Exxonu se dostává uznání ze benzín v podobě jejich výhledů z mrakodrapů, luxusních sídel, vozidel a dovolených. Kvůli nim to přeci vše dělají, v lepším případě snad mimo jiné. Pokud by to byli tací bohulibci, dbali by mnohem více problémů, které svou činností působí. A ty jsou kolosální a žel nevratné. Opět, cosi o tom vím, poněvadž se tím žel intenzivně a dost dlouho zabývám.

    Závěr je vcelku dojemná variace na americký sen. Rozebírat ji více do hloubky asi netřeba. Autor nesporně správně popisuje „vnitřní nastavení“ řady lidí, ale činí z něj obecný závěr na celek „naštvaných“, který je dočista mimo. Proč? Poněvadž řada z nich se o reálné změny snaží, zdaleka tolik nekibicuje, nehořekuje, nelamentuje a nekveruluje.

  2. Jakub P. said:

    Lide kradou protoze muzou. Zabijeji protoze muzou. Tvori, miluji, kastruji, pomahaji a vybuchuji protoze muzou. Je tomu ale potreba davat co nejvic kabatu, co nejvic o tom psat a uvadet do souvislosti a vzdy to bude do jiste osobni a tendencni. To je treba prijmout a nenapadat. Jen poznamenat.

    Pane Frantisku M.: Vycitate zdlouhave kibicovani a tak dale, svym vlastnim zdlouhavym kibicovanim. Prosty nesouhlas by asi pomohl vice. Dokonce se nevedomky pohybujete v iluzi, coz je proste mozne, nijak na tom netrvam.

    Konkretne ropa. Dosud bylo jen opakovano z jednoho stareho ruskeho a nepotvrzeneho vyzkumu ze ropa je nerostne bohatstvi. Tedy se papouskuje striktne jen ta verze, ktera vede k zisku. Jine, stejne zpracovane a tudiz stejne pravdepodobne hypotezy se tykaji faktu ze ropa je obnovitelny zdroj. Na zaklade novych nalezist unistencyh tak hluboko, ze se tam zadny plankton ani dinosauruv vysoky rostenec nemohl nikdy dostat.

    No a na zaver, kazdy zijeme jen svuj zivot. Zadny jiny. Neprozivame zadne jine emoce nez sve. Nikdy nikoho dalsiho doopravdy nepochopime a sami nikomu uspokojive nepredame vlastni hodnoceni, hypotezy. Pojdme tedy mluvit o pocitech, ty jedine jsou sdelitelne ostatnim v uplne mire pochopeni, neb ostatni je maji stejne.

    Za sebe – Moderni svet: hihi. Zaostalejsi svet: fnuk. Zeme tretiho sveta: strach. Cizi lez, podvod, zlodejina: fuj. Vlastni lez, podvod, zlodejina: vztek. Nepochopeni: stres. Orgasmus: jeee! Tento clanek: hmm! Frantisek M.: ccc!

    Tyto emoce nelze predelat argumenty. Jen prozit a neblokovat.

    • František M. said:

      Argumentuji k jednotlivostem. Pokud nechápete smysl mého textu, tak se k němu prosím nevyjadřujte. Pokud nevíte, co to je teorie relativní deprivace, tak si to zjistěte. Že něco odmítám u A, neznamená, že sám toto nemohu použít u B. Jinými slovy, nic pro zdlouhavé kibicování jako takovému jsem tu nepsal. Psal jsem o konkrétním případě zdlouhavého a mrzce argumentovaného zdlouhavého kibicování, kapiš?

      O ropě nic nevíte, tak si laskavě zamezte mezery ve vzdělání. Abiotická teorie vzniku ropy je nonsens non plus ultra. A to nemusíte být ani chemik, abyste to věděl. Stačí se podívat na historická pozorování i tisíců vrtů a desítek zemí kdysi vyvážejících ropu.

      • Jakub P. said:

        Rozumim.

        Aniz bych se citil odbornikem nebo jen fandou ruznych mechanismu vzniku ropy, trvam na tom ze ruzne, vedeckou metodou neprokazane hypotezy, jsou si rovnocenne. Relativni deprivaci znam nazvem uz nejaky cas a jsem si jist ze ji cely zivot prozivam. Jeji popis reseny tak siroce jako v puvodnim clanku je mozna prilis, ale je take nejvice podobny projevum ktere pozoruji u sebe a okolnich lidi. Tedy neakuratni, rekneme lidovy a tak mozna stravitelny. Citil jsem potrebu (obrazne) vrazit nejaky kov do osoby ktera to chce vylepsovat. Zase ty emoce a dojmy vyhraly nad pojmy. Proto to navrhuji brat jako jeden z pokusu popularizovat napad na ruzne uhly pohledu. Vcetne pomyslneho placani po zadech zakladatelu uspesnych megakorporaci.

        No nastesti uz vas nevidim vyhradne jako militantniho smecare argumentu, grammar nazi. Az na ono „kapis“. Takze by diskuse mohla k necemu byt.

      • František M. said:

        Podívejte se, údajně Vám jde o diskusi. Nevídá se často takové tvrzení, ale budiž Vám k dobru. Na mne jste zkrátka neudělal podobně jako autor výše přeloženého traktátu, dobrý dojem, což je dáno nikoliv tím, čemu říkáte „emoce“, ale argumenty, jež jsem představil výše. Pokud Vám skutečně jde o diskusi, tak si jednak – a to myslím zcela bez ironie – osvojte schopnost argumentace, na netu k tomu najdete spoustu materiálů. Tady pár z nich.

        blisty.cz/art/27473.html
        cs.wikipedia.org/wiki/Logick%C3%A9_klamy
        či kniha Umění argumentace o K. Szymaneka

        Ad různé teorie. Říkáte naprostou banalitu. Co to je teorie? Je jí každá pro laika odborně se tvářící logicky konzistentní teze, která má nárok na pravdivost? Pokud ano, jak ji ověřujeme? Jaký je její vztah k důkazům/realitě? V současnosti ve vědě platí tzv. princip falzifikovatelnost, čili Popperovo pojetí vědy, za dokázené se považuje to, co zatím nebylo vyvráceno. Abiotická teorie vzniku ropy se považuje za vyvrácenou jednoduše proto, že pozorování vyvracejí její platnost.

  3. Matěj Šebek said:

    Kdyby ta snaha pokoušet se vtipy typu (pusť si video a zatím co googluješ Emilly) nebyla tak strašně otravná, dočetl bych třeba dál i za první kapitolu. Škoda, možná bych se něco zajímavýho dozvěděl…

    • To víte, jde o komediální článek se sdělením, nikoli o hloubavý článek s vtipy. Je jasné, že to ne kadému sedne 🙂

  4. Petr said:

    me se clanek libil

  5. Subjuntivo said:

    Pro mě rozhodně působivý článek, ve kterém vulgarismy a vtípky autora jsou ozvláštnujícím prvkem, které z toho netvoří jen sáhodlouhý, vysušený a extranudný článek, ve kterém by se vyžívali pouze odborníci. Gramatika není nějak extrémně bijící do očí, číst se to dá. Hlavně mě překvapilo moje prvotní odsouzení, díky délce článku, ale druhý den mě celodenní přemýšlení o tom donutilo to dočíst až do konce. Pro zdejší řiťopichy zřejme velice neadekvátní četba, pro mladého člověka to může být zajímavé prozření a rozkoukání se ve světě, ve kterém už nějakou tu dobu pobývá. Děkuji za další podnět k přemýšlení.

  6. Jana said:

    asi to nebylo cíleno na mou věkovou skupinu, jelikož si ještě pamatuji zaměstnání bez počítačů a mobilů,ale mluví mi z duše…jestli to nebude tím, že pokud mladá osoba nemá základní existenční problémy, nejradši se hrabe nebo dokonce válí ve sračkách, aby následně někdy po čtyřicítce zjistila, že svět je fakt báječné místo k žití

    • Jakub P. said:

      Uz zhruba od roku 2001 se casto zabyvam jednim z efektu pokroku ktery clanek popisuje. Ta krabicka v kapse ktera okamzite dokaze zpristupnit veskere lidske vedeni temer kdekoliv a komukoliv. Porad propadam pocitu jak je mladez blba tomuto navzdory. Samozrejme vim jak to mam zkreslene, ale nejak se nedokazu v tech projevech adolescentu zorientovat natolik, abych ten vliv instantniho veskereho vedeni na ne mohl nejak pochopit. Predevsim tu souvislost s deprivaci prichazejici z vnimani tisicu moznych smeru kudy se vydat az se nakonec clovek nevyda nikam. Znam ji jen jako dospely.

  7. Krouž said:

    ok, ale mrkni na to takhle. Zaměstnavatel v kapitalismu má za cíl nejvyšší zisk, minimializace nákladů. Co takhle minimalizovat náklady tím, že zaměstnám jenom jednoho zaměstnance, který bude dělat práci za pět lidí za plat jednoho ? Ten jeden šťastlivec bude nadávat, že je podhodnocenej a za to, jak tam maká i po konci pracovní doby, jen aby všechno stihl, má dostat víc, a další 4 potenciální zaměstnanci budou na pracáku. Ano, tak vypadá ten tvůj super režim. Můžeš se mnou nesouhlasit. Podle mě jsi empaticky myslel na všechny argumenty čtenářů, kteří nejsou zrovna tvá krevní skupina a tím, že jsi dal ve článku najevo, že o těchto argumentech víš (často jsi používal slovní spojení typu „Ano, můžete namítat, že…“ ) jsi si chtěl pojistit, že se ve finále každý zamyslí nad tím, jestli může opravdu „namítat že…“ či nikoliv. A doufal jsi, že nikdo namítat nebude. Ale to je čistá manipulace. Namítám hodně. A troufám si říct, že tvůj pohled na svět je zkreslený. Mnohem zkreslenější, než pohled cyniků.

    • Krouž said:

      Pokud budu podnikatel v kapitalismu se svou firmou, můj hlavní zájem bude „chci co nejvíc a tím pádem zaměstance budu podhodnocovat, budu si vybírat jenom z těch absolutně nejlepších (absolventy nechci – ti nic neumí, lidi před důchodem nechci – ti jsou moc staří a brzy zmizí) a když už si vyberu toho top super pracovníka, tak se budu snažit z něj vyždímat co nejefektivnější práci za co nejnižší náklady na zaměstnance. To je podstata kapitalismu. Kapitalismus je pohled na svět nelidskýma očima a hrabat znamená vyhrávat. V článku je zmíněno, že tak to má být, protože lidé mezi sebou válčí jako zvířata.. A to si právě myslím, že je příliš jednoduchý pohled na věc. V podstatě je v článku obhajován kapitalismus slovy „ano tak je to v pořádku a přirozené, lidé spolu válčí jako zvířata“ Nechci přirovnávat, ale připomíná mi to jistou německou knihu z 20. let minulého století, kde autor také obhajoval spousta nelidských věcí tak, že tak to zkrátka v přírodě chodí. Myslím, že kapitalismus bude fungovat, až se lidé přestanou chovat dravě jako zvířata. A zvlášť u nás, kdy nás komunismus odnaučil podnikat, to zatím vůbec neumíme. A slovo podnikatel se začíná širokou veřejností dávat do synonym se slovy zloděj, lichvář a podobně. Kapitalismus je podle mě krásná myšlenka, ale v praxi nebude fungovat nikdy správně. Bude fungovat jenom lépe nebo hůře. A hůře bude fungovat vždy tam, kde morálka společnosti je v troskách (i díky komunismu) A dokud bude špatná morálka společnosti, taková společnost si tento dejme tomu že ušlechtilý režim nezaslouží. Za 20 let jsme si ho tady spíše zhnusili a já se té široké veřejnosti (o které vy píšete jako o cynicích) nedivím, že proti němu protestuje. Protože kapitalismus se tady dost špatně prosazuje zdravou formou.

      • Pingl said:

        Těžko se tu reaguje na tak vážná obvinění vůči kapitalismu, dokonce místy až nesouvisející s článkem. Ale jsem z něj (z článku) nadšen (tímto vzdávám dík autorovi i překladateli), a proto se o to pokusím.
        První věc: To „nechci přirovnávat“ jsi tam dal zřejmě z důvodu změkčení, z nějakého špatného pocitu z následující věty. To tušení bylo správné, jedná se vážně o nevhodné (nesmyslné) přirovnání. Když nechceš přirovnávat, tak to prostě nedělej..?
        Druhá věc: Vize kapitalismu jako nelidského pohledu na svět. Kapitalista je člověk. Stejně jako komunista. A přeci se oba dopouštějí dnes a denně „nelidského“ jednání. Pravdu díš v tom, že záleží na morálce konkrétních zodpovědných lidí. ALE! Kap. má jednu zásadní výhodu oproti svému oponentovi, a tj. soutěž. I za bolševika tu samozřejmě existoval jistý druh soutěže, takže nutno podotknout spontánní, přirozená, odspoda vyvěrající soutěž. Zkrátím-li to, konkurence v kap. společnosti má tu výhodu, že schopní a produktivní zaměstnanci budou (za předpokladu jejich vlastního iniciativního přístupu k hledání na pracovním trhu) pracovat u humánních, „nevykořisťovatelských“ zaměstnavatelů. No a na ty „zlé kapiťouše“ zbydou jen lenoši, takže ti stejně nakonec zkrachují. Toť model. Proč to tak všude nefunguje, resp. funguje jenom někde? Ignorance lidí. Všichni sice nadávají na nelidské zacházení s prodavačkami v Lidlu, ale všichni tam zároveň stále chodí nakupovat. No neděláme si to tak trochu sami?
        Další věc je ještě pocit příslušnosti. Ono stejný člověk se asi bude chovat jinak, když to bude malý živnostník závislý na pár stálých zákaznících, než když povede oddělení odosobněné nadnárodní společnosti, to se potom ty negativní externality produkují mnohem snadněji.
        Co se snažím naznačit: není to inertní špatnost systému, jen jeho rub. Ale dá se s tím něco dělat. Co na tom, že je tu spousta negativních projevů, stále se my kapitalisté máme nejlépe na světě a díky tomu máme i dost prostředků, abychom se ty negativní projevy mohli pokoušet korigovat.
        A poselství článku: Dělejte to. Neplýtvejte časem na spílání (ač důvodů je spousta) a na vzývání alternativních a utopických představ o uspořádání společnosti. Využijte možností našeho demokratického-kapitalistického systému k jeho sebezdokonalování. Žádný jiný – reálně dnes či dříve existující – systém vám takovéto možnosti nenabízí.
        A to je skvělý poselství. Proto se mi článek tak líbí.

  8. Mastafa said:

    „…kdysi jsme tu měli mnohem horší feudalismus.“
    No já nevím:
    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095690193-pred-pulnoci/412231100252085
    Vlastimil Vondruška, spisovatel, historik: Rád by žil ve 13. století…

    „Máte teď u srdce ten hřejivý pocit z toho, že vaše ztráta pomohla někomu jinému?“
    Pokud mi zůstane nějaké životní minimum (klimatizace to být nemusí), tak ano. Konec konců, štěstí člověka se neodvíjí pouze od nahromaděných statků. Je dobré býti aspoň trochu kreativní, stanovavat si přiměřeně těžké cíle s ohledem na své schopnosti a snažit se jich dosáhnout. To jsou taky (ne li ty hlavní) atributy štěstí a úspěchu.

    „bezpilotní letouny zabily 4 700 lidí a celá válka v Afghánistánu má 20 000 civilních obětí. Ale ve Vietnamu to číslo bylo mezi 250 000 a 500 000, …“
    To má být jako obhajoba válčení a mocenských choutek jistých lidí, nebo co?

    „Vnímáme jí jako úžasnou jen protože je výjimečná. Kdyby všechny ženy vypadaly jako ona, už bychom ji za krásnou nepovažovali.“
    Nesouhlasim. Připadá mi, že tato věta jaksi předpokládá, že existuje univerzální standard krásy. Každý má jiný vkus. Mě se třeba ona zmiňovaná dáma až tak moc nelíbí. Když se mi někdo/něco líbí, ta kproto, že to nějak vnitřně rezonuje v mém mozku. Něco tam sepne. Aby se mi daná věc líbila, nepotřebuji, aby ležela na hromadě ošklivého šrotu. I když na tom šrotu asi vynikne, není to primární důvod, proč se mi líbí.

  9. Veru said:

    Tak jakože 6 drsných pravd se mi moc líbilo, tohle ne….takhle stupidně snad nikdo neuvažuje ne?
    Jestli by nebylo lepší těm lidem prostě říct, ať si hrabou na svém písečku a starají se především o sebe. Normální člověk přece nemá čas na to, aby skuhral na politiky. Jde volit, případně se sám zaangažuje.
    Věčným stěžovatelům takový článek stejně nepomůže. V sousedství bude tráva vždy zelenější.
    Tak teď nevím, jestli jsem tak spokojená se svým životem, nebo jsem vlastně ignorant a nezajímají mě ostatní. Ale tuším, že to první. A možná se to odvíjí od toho druhého…? Porovnávání je prostě pitomost, každý máme jiné výchozí podmínky a důležité je vědět, že oproti své výchozí pozici jsem o kus dál.

  10. Bu.Bu said:

    Asi takto, pánové: je to „výcuc“ od jinud, ale věřte, že svými slovy bych ten princip popsala ještě „hustějš“, jako že se mi ten článek líbí a chápu, co má autor na mysli (doufám, že ne až tak na duši – to by mi ho bylo opravdu hodně líto). Stejně tak chápu opozici, ale buď jak buď je to to vaše mužsko-dogmatické jedno dogma/akce, druhé dogma/reakce. Dosud v celé předlouhé historii a hysterii lidstva tomu nebylo jinak a pokud by myšlení pokračovalo vzorcem autora článku, pak to bude stále tak, že těm pár (j)elitářům, kterým byla (z celkem dobrých důvodů) „poskytnuta příležitost se ukázat“, bude nadále patřit nemocná moc a v Africe se o čisté vodě blíž jak hodinu cesty tam a zpět.., že existuje (alespoň) pumpa (snad by pak v rámci reklamy „Baumax podporuje“ mohl zaslat sem tam nějeké té sympatické vesnici, kde jsou ženy tak barevné, krásné, že „my“ musíme mít značkové barvičky, abychom dokázaly ze sebe udělat to, čím ony jednoduše jsou a… Chcete, abych – ve Vašem duchu – pokračovala? Vy si vážně myslíte, že to, jak, proč a nad tím, nad čím přemýšlíte, způsob, jak uvažujete, je náhoda? A nečetli jste nejaké ty „managerské“ úspěné knihy „Jak být úspěšný“, „Jak získat přátele“, „Stýkej se s úspěšnými“, nebo, že my, ženy jsme z Venuše a vy z Marsu? /pozn.: na tom maliko něco pravdy je, ale to sem nepatří/.
    Takže trochu té „kvantové fyziky“, jak vidím, pánové, asi neuškodí (nechápu, proč se z něčeho, co vím odjakživa udělal takový bengál-kw.fyzika a čím „hrubohmotnější“ pořádně konzumní vize, tím „lépe“ – oni to ti blbci na daních zaplatěj: jak se říká mezi náme masmediálními odporníky /jo: poznej svého nepřítele a jeho „práci“, schopnosti a možnosti), v duchu „je to sice píp, ale uděláme tomu reklamu a lidi to koupěj“. „Jak se vyrábí realita“ (že by NLP pro ty, kdo se naprogramovat nechat v rámci uznávaného „úspěchu“ rádi nechají a šprtají „obchodní techniky“, aby „kuwa, na tom něco je!“ PRODÁVALI? (hm: nějak se ty neexistující peníze vyrobit musí, že…).
    To níže je již ten „výcuc“ a to s tou krávou tak nějak charakterizuje autorovo vidění světa. Jen: je ten v tom stádu a obhajuje jeho postoj. Páááá*

    Cítím se jako kráva, která běží po poli a volá:
    „Hej! Víte že některé z našich přátel odváží nákladní auto každý měsíc pryč? Jo, oni je nepřevážejí k jinému poli, jak jsme mysleli. Oni je střelí do hlavy, nechají vykrvácet, rozřezají je na kousky a nasáčkují. Pak je tito lidé kupují a pojídají!“
    Reakce zbytku stáda:
    „Zešílela si?! To by nikdy neudělali. Beztak mám v této přepravní společnosti podíl a dostávám slušnou provizi. Sklapni, a nestraš!“

    Aktivně nemáme odvahu k tomu, abychom mysleli konstruktivně a hledali odpovědi. Přijali jsme raději někoho odvážného a souhlasili s jeho vedením. Tím se zákeřný bludný kruh uvedl v činnost. Jiný výsledek této situace je, že lidé, kteří nemyslí konstruktivně a zvídavě (nehledají odpovědi), si to ani neuvědomují.

    Michael Timothy

    Závoj slz

    Někdy, když se díváme kolem sebe, ptáme se : Proč je život takový boj? Proč tak málo víme o tom, kdo jsme a co je účelem našeho života? Proč je zde tak mnoho konfliktů a utrpení na světě, který je tak krásný?
    Jsme neustále programováni zprávami a vírou, které slyšíme v dětství, z médií, skrze vzdělání. Naše mysl – myšlení a cítění – jsou energetické pole, které používají fyzické tělo jako prostředek, nástroj pro získání zkušenosti.
    V tento moment je naše vědomí vyladěno na hustotu tohoto fyzického světa, který je naší realitou. Když zemřeme, naše duše (mysl, vědomí) opustí dočasné fyzické tělo a přemístí se do jiné vlnové délky, na jiný stupeň zkušenosti a evoluce.
    V ten samý čas může být naše tělo i mysl vyladěno na mnoho různých vlnových délek poznání a pochopení. To je důvodem, že mezi lidskou rasou je mnoho různých druhů vědomí, perspektiv a vnímání. Lidé mají rozdílné myšlení, které není běžné. Náš postoj k životu a úroveň znalostí a moudrosti, které můžeme dosáhnout, záleží na vibrační úrovni, k níž má naše mysl přístup. Tento podstatný fakt stojí za milióny let lidské historie až dodnes. Lidská rasa se jeví jako stádo zmatku a ztracené ovce. Jsme odpojeni od naší síly. Symbolismus „ztracených ovcí“ je v historii vylíčen jako „ztracené děti“, které jsou odpojeni (nejsou spojeni) se svým Otcem. Příběh o marnotratném Synu je v Novém Zákoně jako zřejmý příklad a přesné symbolické vyjádření.

    Všechno, co se týká individuální mysli, se týká i kolektivní. Jestliže lidstvo nemá rádo sama sebe, vytváří tak realitu této planety. Pak také nevědomky přitahuje do své fyzické reality svoje limitující názory na svůj potenciál a hodnotu. Vytváří tak globální – světovou realitu.
    Následkem toho je, že lidstvo omítá odpovědnost za to, co se děje ve světě. Stěžujeme si na politiky a bankéře. Neakceptujeme, že máme na všem náš díl odpovědnosti. Kolektivní mysl vytvořila odpověď na tuto touhu – „to oni“ – tvorbou tajné sítě, která kontroluje směr našeho každodenního žití. Dostali jsme to, co jsme chtěli a oč jsme žádali. To samé je s náboženstvím. Je také vytvořeno myšlenkovými vzorci kolektivní mysli jako jsou média a ostatní instituce, které používají strach a vinu pro účely manipulace a kontroly. To vše odráží, kolektivně, co dělají lidé v jejich každodenních životech. Oni sami manipulují skrze strach a vinu, aby dostali to své. Pozoruj sám sebe několik dní kolikrát používáš strach a vinu pro dosažení kontroly nad situací. Děláme to bez uvědomění si toho a předáváme to svým dětem.

    „Jsi zlobivý chlapec. Jestliže to uděláš ještě jednou, dám ti facku. Počkej na svého otce doma a omluv se mu ( Strach ).

    „ Jsi zlobivá holka. Jak jsi to mohla udělat své matce a otci? Jak jsi nás mohla udělat tak nešťastnými? Všechno děláme pro tebe ( Vina ).

    V dospělosti máme na tom založené přátelství. Vinu a strach používáme opravdu umělecky. Měli bychom za to dostat medaili. Tento myšlenkový vzorec postupně dominoval kolektivní mysli a postupně vytvořil kolektivní fyzický odraz – náboženství a ostatní instituce, které nám říkají, co si máme myslet a jak používat strach a vinu pro kontrolu. Vytvořili jsme je. Je to dobrá zpráva, protože máme sílu odstranit globální manipulaci odstraněním osobní manipulace.
    Taková transformace lidského vnímání je životně důležitá pro budoucnost našich dětí. Fašismus neskončil s Hitlerem. Manipulace s lidskou myslí pokračuje – Nový Světový Řád, který je manifestován jako světová vláda, světová centrální banka a měna, světová armáda, mikročipová populace napojená na globální počítač.
    Jestliže rozpoznáme negativní myšlenkové vzorce a odstraníme je, naše realita se změní a tím se změní i svět.
    Vše začíná a končí u nás.

    Citát: Příroda zajišťuje pokrok ne snižováním dvou na stejnou úroveň, ale povzbuzováním a zachováváním toho, co je nejlepší.

    Naše vrstva světa obsahuje vše, na co fixujeme pozornost.

    Strach je neoddělitelně spojen s nedostatkem sebehodnoty a respektu sama k sobě. A ti všichni tři jsou výsledkem našeho vidění se z venku. Důvodem, proč lidé mají strach mluvit na veřejnosti je strach. A strach pochází z toho, když zvažujeme, co si o nás druzí myslí. Díváme se na posluchače, zda to, co mluvíme, je správně přijato. Dejme tomu, že přesuneme řečníka do prázdné místnosti nebo k rodině a přátelům. Budou v pohodě. Před obecenstvem jsou nervózní a nemají sebedůvěru. Pokud opět navážeme spojení s naší pravou přirozeností, začneme vidět a cítit přesvědčení, že jsme O.K. Nezáleží, co o nás lidé říkají a co si myslí. Oni mají právo si myslet to, co chtějí – tak to dělejme také.

    Jediný člověk, který je vhodný si myslet, co je pro nás správné, jsme my sami. Samozřejmě, že potřebujeme získat mnoho pohledů a informací, ale když jsme naladěni na náš pramen intuice z vyšších úrovní nás a na nic jiného, víme, co je pro nás správné říkat a dělat. Pokud si to jednou uvědomíme, už nikdy nebudeme stát před publikem strachující, co si o nás myslí, protože přijmeme jejich právo s námi nesouhlasit. Víme, že co je skutečné, je to, co si o sobě myslíme sami. Nejvíce efektivní formou potlačení je strach z odlišnosti, strach z jiného myšlení, strach z jiného pohledu na svět.

    Žádám si právo a privilegium mít takové myšlenky a ptát se na takové otázky, aniž by mi hrozilo vězení či jiný postih od příslušných úřadů… Tváří v tvář rigidní, doktrinářské, samozvané vědecké cenzuře, připravené zabíjet, se jeví pošetilé uveřejnit takovéto myšlenky. Kdokoli dostatečně zlovolný by s nimi mohl jakýmsi způsobem naložit. Nicméně, právo se mýlit musí být zachováno. Neměli bychom se bát vstoupit do pralesa jen proto, že tam jsou divoké šelmy skryté v křoví. Neměli bychom se vzdávat našeho práva zdravého úsudku. A z tohoto úsudku vyvstávají určité otázky, kterých se ustanovený establišment obává… Avšak se vstupem do kosmického věku bychom zajisté měli trvat na právu tázat nové, dokonce i hloupé otázky, aniž bychom byli obtěžováni.“
    Vědec Wilhelm Reich – citováno z jeho knihy: Contact With Space („Kontakt s vesmírem“). Reich zemřel ve vězení v USA, třetího listopadu 1957.

    Jsme na vrcholu neuvěřitelné globální změny. Na křižovatkách, na kterých činíme rozhodnutí, která ovlivní budoucí život na Zemi. Můžeme rozrazit dveře mentálního a emocionálního vězení, které po tisíce let omezovalo lidskou rasu. Nebo můžeme dovolit agentům této kontroly dokončit jejich agendu mentálního, emocionálního, duchovního a fyzického zotročení každého muže, ženy a dítěte na planetě, pomocí jedné světové vlády, armády, ústřední banky a jejího oběživa, podpořené očipovaným obyvatelstvem.
    Vím , že to zní fantasticky, ale jestli lidská rasa pozvedla oči od poslední mýdlové opery či varieté na dostatečně dlouhou dobu, aby zaměstnala svůj mozek, viděla by, že tyto události nejenže nastanou – ony se dějí. Hnací motor pro centrální řízení celosvětové politiky, obchodu, bankovnictví, armády a médií nabírá obrátky. Čipování lidí je již v přípravě, v mnoha případech už probíhá.
    Kdykoli se připravuje prosazení skryté agendy, vždy nastává doba, kdy skryté musí proniknout na povrch aby bylo nakonec implementováno ve fyzické realitě. To je to, co nyní vídáme ve slučování celosvětového bankovnictví a nadnárodních společností, a rychlost se kterou se soustřeďuje politická a ekonomická nadvláda skrze Evropskou unii, Spojené národy, Světovou obchodní organizaci, Multilaterální dohodu o investicích, a množství dalších globalizačních institucí jako jsou Světová banka, Mezinárodní měnový fond a summity G-7/G-8.
    V pozadí této neustálé a řízené centralizace jsou příbuzenské pokrevní linie, které mohou být vysledovány až do dob starověkého Středního a Blízkého východu. Vynořili se zde, aby se staly smetánkou, šlechtou a kněžstvem Evropy předtím, než expandují svoji moc do celého světa, převážně skrze ‚Velké‘ Britské Impérium. To umožnilo klanu exportovat pokrevní příbuznost do všech zemí, které byly pod britskou a evropskou nadvládou, včetně Spojených států amerických, kde pokračují v show až do dnešních dnů.
    Spojené státy americké mají již v pořadí 40tého prezidenta a 33 z těchto mužů byli geneticky příbuzní dvěma lidem – anglickému králi Alfrédu Velikému a Karlu Velikému, proslulému panovníkovi z Francie devátého století. Agenda této příbuzenské pokrevní linie byla do dnešních dnů implementována natolik, že centrální celosvětová kontrola je zcela nasnadě.
    Jestli chcete vědět, jak bude vypadat život, pokud se rychle neprobudíme, podívejte se na nacistické Německo. To je svět, který očekává globální obyvatelstvo jako plán, kterému já říkám Agenda Bratrství, který se vine rokem 2000 a prvními 12ti roky nového tisíciletí. Především rok 2012 se zdá být rozhodující pro důvody, které si probereme. Lidé nemají ani ponětí o propasti, nad kterou stojíme či o povaze světa, který zanecháme našim dětem, a většině lidí je to zdá se jedno. Mnohem spíš by ignorovali zjevné a popřeli pravdu, která jim bije do očí. Cítím se jako kráva, která běží po poli a volá:
    „Hej! Víte že některé z našich přátel odváží nákladní auto každý měsíc pryč? Jo, oni je nepřevážejí k jinému poli, jak jsme mysleli. Oni je střelí do hlavy, nechají vykrvácet, rozřezají je na kousky a nasáčkují. Pak je tito lidé kupují a pojídají!“
    Představte si, jaké by byly reakce zbytku stáda:
    „Zešílela si?! To by nikdy neudělali. Beztak mám v této přepravní společnosti podíl a dostávám slušnou provizi. Sklapni, a nestraš.“

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: