Archív

Monthly Archives: Prosinec 2016

Autor: David Wong

Překlad: Filip Bořivoj Schneider

Orginál na Cracked.com.

Představte si, že by v příštích třech měsící měl na zemi spadnout asteroid. Možná nás zabije všechny, možná jen některé z nás, nebo sebou jen neškodně plácne do oceánu — zastavit ho ale nemůžeme. Jediné, co nám zbývá, je se schoulit a čekat, co se stane. Co byste v takové situaci udělali? A co by udělalo lidstvo jako takové? Já vím, co: připravili byhom se, jak jen nejlépe můžeme, pak bychom se obklopili lidmi, které máme na světě nejraději a pařili jako šílení. Dobře bychom věděli, že to může být naše poslední šance. Tohle vím, protože máme Vánoce.

Hned vám to vysvětlím.

 


Dejte si kakao a usaďte se pohodlně. Tady máte doprovodnou muziku.

Tohle je ta část roku, kdy mi moji křesťanští kamarádi obrázkovými macry na Facebooku neustále připomínají, že podstatou těchto svátků je Kristus, zatímco mí ateističtí přátelé každému vysvětlují, že “Vánoce” jsou přinejlepším jen přejmenovanou pohanskou orgií a při nejhorším ohavný hybryd náboženského podmiňování a ekonomických stimulů (“Bůh se stal člověkem, aby nás zachránil od hříchu, takže se pojďme do Datartu porvat o nejnovější PlayStation 4!”). Nuže, dovolte mi zaujmout odvážný postoj, že užíváte-li Vánoc jako výmluvu k tomu, abyste se k ostatním mohli chovat jako hovada, pak to nejspíš děláte špatně. Skutečný původ těchto svátků je nádherný, posvátný a vyřezaný do našich samotných DNA, pokud ne Bohem, pak evolucí. A je tady dost magie pro každého, krucinál!

Bez kontextu je těžké pochopit, proč se vánoce staly tak významnou kratochvílí i pro lidi, kteří v životě nepřekročili prých kostela. A tím kontextem — který předchází Křesťanství o tisíce let — je, že na severní polokouli znamená prosinec začátek zimy. A po drtivou většinu lidské historie zima znamenala, že namalá část z nás natáhne bačkory.

 

352820_v1
Vypadalo to nějak takhle. Akorát místo dárků hromada mrtvol.

 

V naší době, kdy pro nás zima znamená maximálně lehký vopruz a občas kluzké silnice, jsme od této ideje tak odříznutí, že si ani neuvědomujeme, jek nedávno byla ještě surovou realitou a že tomu ak bylo po téměř celou historii lidské rasy. Do zimy jste každým rokem vstupovali jen s jen tak tak dostatečnou zásobou potravin a topiva. Staří a nemocní věděli, že to nemusí zvládnout a obzláště krutá zima znamenala, že slunce zář už nepocítí nikdo z nás. Každý rok jste sledovali, jak rostliny hnědnou a uvadají, následované neúprosnou temnotou a mrazem, které mohou pohltit vás i vše, co máte na světě rádi.

A když se na to dnes podíváme zpětně, objevíme nádherný portrét neskutečné síly liského rodu. Začátek zimy každým rokem značil kratičký den následovaný nejdelší zimou roku (neboli zimní slunovrat) a mnohem déle, než kam naše historické prameny sahají, lidé vždy tento oslavili hostinou, festivalem, nebo regulérní zhýralostí. K této nejdelší noci před mrazivou mini-apokalypsou patřilo vždy a všude světlo, spěv, tanec a jídlo. Dobytek byl poražen (aby se nemusel krmit po celou zimu), rodiny cestovaly, aby mohly být spolu a víno teklo proudem. Drahocenné zásoby se obětovaly na výrobu ozdob a dárků — frivolní to věci, které se nehodí k ničemu jinému, než že někomu udělají radost.

 

352818
Jistě, některé dětské hračky připomínaly spíše něco ze sexshopu, ale úmysly byly čisté.

Po tisíciletí nesly tyto oslavy mnoho jmen a mnoho podob. Mám však za to, že hluboko uvnitř byla ta hlavní zpráva vždy stejná: “Přežili jsme další rok, někteří z nás se nedožijí jara. Pojďme si teď pár dní navzájem připomínat, co je na lidství krásné.” Nebo vám prostě nabídnou svůj nejoblíbenější vánoční citát od respektovaného esejisty Dana Harmona (tvůrce seriálů Community a Rick and Morty – pozn. překl.):

Nezáleží, nakolik jste se v tomto roce cítili býti černými, bílými, muži, ženami, Iry, Němci, vysokými, malými, ošklivými, nebo krásnými, všichni jste součástí jedné velké rodiny, která již od svého zrození každým dnem vzdoruje zlovůli nemilosrdného kosmu, přesto je však stále naživu … Lidstvo je i přes veškeré své mouchy ve své podstatě hrdinným živočišným druhem, který strávil 99,99% svého krátkého času na tomto světě jako otloukánek. A pokud nevidíte žádné billboardy, které by vám to připomínaly, není to tím, že by to nebyla pravda. Je to tím, že z takové zprávy nekape žádný zisk.

Mohu donekonečna mluvit o všem utrpení, kterým jsme si prošli a o všech adaptacích, které jsme vynalezli, ale podle mě je nejvyšším korunovačním klenotem našeho druhu to, že v nejkratší den roku, kdy je slunce povětšinou pohroužené do temnoty, kdy vše mrzne a nic neroste, kdy náš vlastní hlas umlčuje mráz … ozdobíme řetězem světel vesmír, který v tuto chvíli nedělá nic, čím by si to zaloužil. Nesnažíme se jen překlepat jinak bezútěšnou část roku, my z ní uděláme tu nejlepší část roku.

 

352822_v2
“Zimo, máme vaječňák”

 

Možná si teď říkáte “Počkat, takže tvé inspirativní poselství o skutečném smyslu vánoc je, že bychom si měli vzpomenout, že naši špinaví předkové pravidelně umírali mrazem?” Ne. Vánoce nejsou kouzelné kvůli tomu, čím byly, ale kvůli tomu, čím stále jsou.

V tuto roční dobu se totiž má sociální média plní také přáteli a známými napůl vtípkujícími o tom, jaké peklo to je trávit vánoce se svojí širší rodinou, lidmi, se kterými se vidí jen jednou do roka, se kterými nemají nic společného a neradi se s nimi baví. Připadá jim to jako zbytečná svévole, mít svátek, který pro nás jako děti znamenal hromadu dárků, zatímco pro dospělé znamená cestování, nákupy a zoufalou snahu vzpomenout si na jméno nové manželky svého bratrance, zatímco vedete rozpačitou debatu u hrnce svařáku. Ale to jen proto, že jsme už zapomněli na tu prastarou, nevyřčenou pravdu, že tohle slavnostní setkání kolem ohně může být vaší poslední příležitostí tyto tváře vidět.

A na tom se nic nezměnilo.

 

352824_v1
Dobře, přiznám, pár detailů se změnilo.

 

Tenhle článek budou číst desítky tisíc lidí (respektive stovky, maximálně tisícovky – smutná pozn. překl.) a statisticky je jisté, že někteří z vás se dopravdy s některými ze svých příbuzných setkávají naposledy. Vy samozřejmě nevíte, že tohle jsou jejich poslední vánoce — kdybyste to věděli, oslavili byste je jinak. Snažili byste se ty okamžiky prožít naplno, místo neustálém pokukování po uníkové cestě. Možná byste strávili víc času oprašováním starých vzpomínek a smáli se své společné minulosti. Možná byste trávili méně času starostmi nad dárky a rozpočtem a více času snahou užít si společně ten drobný kousíček času, který nám dosud zbývá. Před ani ne tolik dávnými lety nikdo neptřeboval připomínat, že život je krátký. Objali jste svou rodnu obvzláště pevně protože, jak se praví v tom seriálu HBO, ze kterého teď všichni šílí, “Winter is Coming.”*

*Show Alexe Wintera

352826_v1

„Vtípkujte si jak chcete, na Tinderu se mi ta hláška osvědčila.“

Mám tedy za to, že Křeštané, kteří neustále naříkají, že lidé ztrácí ze zřetele skutečný smysl těchto svátků, mají v jistém smyslu pravdu. Lidé vážně zapomínají, že tyto svátky mají být o štědrosti, vykoupení a odpuštění, o posledních zbytcích naděje ve světě řítícím se do temnoty. Tenhle význam ale měly už dlouho před tím, než jsme jim začali říkat Vánoce. Tohle bylo skutečnou podstatou vánočních svátků v době, kdy náboženství nebylo jen něco, co děláte jen z povinnosti k nějaké tradici, nebo soubor rituálů, které jste provedli, abyste se mohli stát členem kmenu nebo politické strany. Když v těchto dobách slunce nesvítilo na vaše pole, museli jste sledovat, jak vaše děti pomalu umírají. Proto jste klekli na kolena a prosili slunce, aby zazářilo. Prosili jste, aby zapršelo, aby se morová epidemie vašemu domu vyhla, aby byla zima co možná nejmírnější. Byly to časy, kdy bylo mnohem těžší se tvářit, že máme vesmír pod kontrolou, jediné, co jste mohli udělat, bylo vzhlédnout k nebesům a prosit o milost.

A jelikož nebesa mlčela, sešli jsme se kolem ohně, jedli kaloricky hodnotné jídlo, zpívali a dávali si dárky. Protože při čekání na odpověď z mrazivých, potemnělých nebes jsme neměli nic jiného než jeden druhého, naši vlastní srdečnost a štědrost.

 

352830_v2
“Nemuset sníst jeden druhého je tím nejcennějším darem”

To už je ale dávno. Naše problémy jsou dnes méně závažné a proto máme tendenci zapomínat, že jsme pořád ta samá křehká stvoření jako tehdy. A pokud vám myšlenka, že Vánoce (nebo slunovrat, nebo Saturnálie) nejsou nic jiného než poslední hurá před pomalou a bolestivou smrtí, připadá depresivní, pak mě špatně chápete. Chci říct, podívejte se kolem sebe! Tohleto je lidství v kostce: Tváří v tvář chladnému přízraku smrti na sebe oblékáme vánoční svetry, cpeme se cukrovím a zpíváme písně o radostné nadpřirozené bytosti, která do našich životů vnáší radost, než přijde jaro a on roztaje, jen klobouk po něm zbyde.

 

352828_v1
Hovořím samozřejmě o tradičním vánočním podobenství, filmu Gremlins 2.

 

Každou chvílí bude řada z vás sedět obklopená veselými dětmi, které již dlouho nebudou dětmi a hrdými prarodiči, kteří už tu s vámi dlouho nebudou, nejspíš vám ani nedojde, že tohle všechno je tak prchavé jako sněhová vločka na psím čumáku. Nenapadne vás, že už nikdy nebudou žádné Vánoce stejné jako tyto, že čas půjde dál, lidé se budou měnit a že jednoho dne budou vašimi nejmilovanějšími vzpomínkami okamžiky, které jste v tu chvíli spíše otráveně přetrpěli.

Takže pokud se v tuto roční dobu setkáváte se svojí rodinou a přáteli, je mně osobně dost jedno jak tyto svátky nazýváte, hlavně nezapomeňte na tohle:

Těchto příležitostí se vám mnoho nedostane. Tak ať stojí za to.

Reklamy